Čís. 10693.

Obecní úředníci.
Velící předpis § 40 zákona ze dne 23. července 1919, čís. 443 sb. z. a n., jímž byly samosprávným instancím přikázány k rozhodování veškeré spory ze služebních poměrů obecních úředníků, nebyl dotčen ani ustanovením § 41/3 zákona čís. 443/1919. Lhostejno, že úředník jest činný v průmyslovém podniku obecním, aniž záleží na tom, že se ve služební smlouvě z doby před nabytím účinnosti zák. čís. 443/1919 strany podrobily příslušnosti soudu.
Pro nároky, o nichž nelze rozhodovati pořadem práva, nemohou řádné soudy provésti ani zajištění důkazů podle §§ 384 a násl. c. ř. s.
(Rozh. ze dne 16. dubna 1931, R I 199/31.)
Městský sládek navrhl proti obci v Čechách provedení zajištění důkazu průvodními prostředky, jím jmenovanými, o okolnostech v návrhu uvedených, odůvodňuje návrh ten skutkovým tvrzením, že prý odpůrce zrušil jednostranně služební poměr navrhovatele, jako sládka ve svém městském pivovaru, skutečnost ta bude asi podnětem k rozepřím mezi stranami, zejména pro žalobu navrhovatele proti odpůrci o náhradu škody, způsobené protiprávním prý zrušením jeho služebního poměru, a pro spory ty bude prý rozhodujícím důkaz o jakosti surovin, piva a ostatních výrobků v pivovaře uschovaných a navrhovatelovou činností namnoze vzniklých a o stavu výrobních zařízení a provozu pivovaru, kteréžto průvodní prostředky prý by jinak byly ztraceny, nebo jejich použití by bylo prý jinak znesnadněno. Soud prvé stolice odmítl návrh pro věcnou nepříslušnost soudu. Důvody: Podle § 1 j. n. Vykonávají soudní pravomoc v občanských právních věcech, pokud věci tyto nejsou přikázány zvláštními zákony jiným úřadům neb orgánům, soudy. Z návrhu vyplývá, že jde o poměry zakládající se na služební smlouvě obecního úředníka a o nároky z této služební smlouvy, po případě ze tvrzeného jejího porušení vyplývající. Podle § 40 zákona čís. 35/1908 z. zák. pro Čechy v doslovu zákona ze dne 23. července 1919, čís. 443 sb. z. a n. rozhodují se spory o služební příjmy a výslužné úředníka, jakož i ostatní spory pořadem stolic samosprávných, tudíž i spor, který navrhovatel vésti zamýšlí. Nemůže býti pochybnosti o tom, že se ustanovení civilního soudního řádu o zajištění důkazů (§ 384 a násl. c. ř. s.) vztahují jen na soudní spory, buď již zahájené nebo takové, jež mají teprve býti zahájeny. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a přikázal prvému soudu, by návrh na soud přijal a o něm věcně rozhodl. Důvody: Navrhovatel požaduje zajištění důkazu v zájmu tvrzeného jím nároku na náhradu škody, nechť vlastní, nechť odpůrcovy, tkvící ve zrušení pokud se týče ve výkonu služební smlouvy navrhovatele jako zaměstnance v odpůrcově výrobním podniku. Právu k náhradě škody soukromoprávního rázu jest zjednati průchod pořadem žaloby u civilních soudů, k tomu příslušných (§ 1338 obč. zák.) kromě nároků uvedených v Randově »O závazcích k náhradě škody« VII. vydání str. 106—114, mezi něž ovšem nenáleží navrhovatelův nárok, výše zmíněný. Prvý soud poukazuje k předpisu § 40 zákona ze dne 29. května 1908 čís. 35 zem. zák., kterým se upravují služební poměry úředníků při obcíchí v Čechách, míní zřejmě, že navrhovatelem tvrzený nárok jest z pořadu práva odňat, takže ani zajištění důkazu nelze v jeho zájmu provésti. Avšak prvý odstavec téhož § 40 ustanovuje, že spory o příjmy služební a výslužné úředníka jakož i o zaopatřovací požitky vdov a sirotků rozhodují řádné soudy, zákon ze dne 23. července 1919 čís. 443 sb. z. a n., jímž se upravují služební poměry úředníků při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku stanoví ve čl. I., že tytéž spory rozhodují se pořadem stolic samosprávních, avšak dodává, že úředníkům, již dříve ustanoveným — mezí něž náleží navrhovatel — zůstávají nadále v platnosti zvláštní výhody, přiznané jim služební smlouvou, a provoz odpůrcova pivovaru, který jako soukromohospodářský jeho podnik slouží výdělečným účelům (vlád. nař. ze dne 27. dubna 1922 čís. 143 sb. z. a n. a nař. čl. I. k § 22), není žádnou z činností ani samostatné působnosti obce podle § 28 obec. zřízení, ani přenesené působnosti obce podle § 29 téhož zák. Není-li však věc, o niž tu jde, odňata právnímu pořadu, prvý soud napadeným usnesením posoudil věc právně mylně.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Ustanovením druhého odstavce § 2 zákona ze dne 23. července 1919 čís. 443 sb. z. a n. byli obecní úředníci, ustanovení ve smyslu tohoto zákona, prohlášeni za úředníky veřejné a právě tento veřejnoprávní jejich poměr byl zákonodárci důvodem ke změně § 40 dřívějšího zákona čís. 35/1908 z. zák. v ten způsob, že byly stolicím samosprávným přikázány k rozhodnutí veškeré spory ze služebních poměrů úředníků, tedy i spory, jež podle § 40 zákona čís. 35/1908 z. zák. byly ještě vyhraženy řádným soudům. Velící předpis § 40 zákona čís. 443/1919 nebyl dotčen ani ustanovením § 41 třetí odstavec zákona, které vyhražuje obecním úředníkům, ustanoveným ještě před platností tohoto zákona zvláštní výhody, přiznané jim služební smlouvou, poněvadž tato výhrada týká se jen majetkově-právních výhod, získaných služební smlouvou, proti zákonné úpravě služebních platů, výslužného a zaopatřovacích platů (§ 19 zákona), což zdůrazněno výslovně ve zprávě ústavního výboru Národního shromáždění k dotčenému zákonu tisk 1362 z roku 1919, v níž se při § 41 uvádí, že jeho odstavec třetí souvisí se změnami v § 19 a znamená též výhodu pro staré úředníky. Mylný jest tudíž právní názor napadeného usnesení, jež právě z předpisu § 41 třetí odstavec zákona čís. 443/1919 dovozuje, že případný spor o náhradu škody navrhovatele jako definitivního obecního úředníka s městskou obcí z jeho služebního poměru bylo by rozhodovati řádným soudům. Nesejde ani na tom, že navrhovatel jest činný v průmyslovém podniku obce, poněvadž tím se nic nemění na jeho veřejnoprávním poměru služebním, z něhož své nároky proti obci odvozuje a pro něž zajištění důkazů návrhem se domáhá. Nerozhoduje ani, že se ve služební smlouvě ze dne 12. ledna 1913 obě strany podrobily příslušnosti okresního soudu v D., poněvadž v této době takové spory patřily na pořad práva a nový předpis § 40 zákona čís. 443/1919 má ráz veřejnoprávní. Je-li však pro takové spory vyloučen pořad práva, nemohou řádné soudy provésti ani zajištění důkazů, poněvadž předpisy § 384 a násl. c. ř. s. platí jen pro zajištění důkazů k rozepřím v občanských věcech soukromoprávních (srov. v § 384 prvý odstavec slova: »v každém období rozepře a ještě i před jejím počátkem« a čl. I uvoz. z. k j. n. a § 1 j. n.).

Citace:

Čís. 10693.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 530-532.