Čís. 6070.

Podmínkou pro vyměření úhrnného trestu podle §§ 517, 518 tr. ř. je, aby tresty, jež mají býti shrnuty (mimo případ § 6, čís. 4, věta čtvrtá zákona čís. 562/1919 Sb. z. a n.), byly vykonatelné; o takový případ nejde, byly-li všechny tresty, vyměřené základními rozsudky, uloženy podmínečně.
(Rozh. ze dne 15. prosince 1937, Zm IV 521/37.) Nejvyšší soud v trestní věci proti A. pro zločin padělání soukromé listiny, vyřízené rozsudkem krajského soudu dne 25. června 1937, jímž byl A. vyměřen úhrnný trest, následkem zmateční stížnosti státního zastupitelství z úřední povinnosti z důvodu zmatečnosti podle § 384, čís. 4 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a uložil soudu první stolice, aby v trestních věcech, o které tu jde, dále podle zákona pokračoval; zmateční stížnost veřejného žalobce byla poukázána na toto rozhodnutí.
Důvody:
Proti rozsudku krajského soudu ze dne 25. června 1937, jímž byl obžalovanému vyměřen úhrnný trest, podal zmateční stížnost veřejný žalobce pro nízkou výměru úhrnného trestu a pro povolení podmíněného odkladu výkonu trestu. Generální prokuratura s ní souhlasila.
Při prozkoumání věci shledal nejvyšší soud, že napadený rozsudek trpí zmatkem podle § 384, čís. 4 tr. ř., jehož je ve smyslu § 384, odst. 5 tr. ř. vždy dbáti z úřední povinnosti.
Napadeným rozsudkem byl obžalovanému vyměřen úhrnný trest na základě dvou rozsudků, a to:
1. krajského soudu v Ch. ze dne 28. května 1935, jímž byl obžalovanému za zločin padělání soukromých listin podle § 403, čís. 1 tr. z. s použitím § 92 tr. z. uložen trest žaláře na šest měsíců podmíněně na dva roky,
2. téhož soudu ze dne 15. května 1936, jímž byl obžalovanému rovněž za zločin padělání soukromých listin podle § 403, čís. 1 tr. z. s použitím § 92 tr. z. uložen trest žaláře na šest měsíců, též podmíněně na dva roky.
První z těchto rozsudků se stal pravoplatným i co do podmíněnosti odsouzení ihned po vynesení, t. j. dne 28. května 1935. Druhý z uvedených rozsudků se stal i co do podmíněnosti odsouzení pravoplatným 7. července 1936.
Poněvadž krajský soud rozhodoval o výměře úhrnného trestu dne 25. června 1937, je zřejmo, že tak činil v době, kdy v obou věcech pravoplatné povolení podmíněného odkladu výkonu trestu nedoznalo změny.
Důsledkem toho nebyly tu dány podmínky pro vyměření úhrnného trestu podle §§ 517, 518 tr. ř., neboť k tomu se předpokládá, aby tresty, jež mají býti (mimo případ § 6, čís. 4 [věta čtvrtá] zákona čís. 562/1919 Sb. z. a n.) shrnuty, byly vykonatelné, v tomto případě však šlo o tresty, které byly uloženy podmíněně (v obou případech).
Když soud první stolice přes to vyměřil odsouzenému A. úhrnný trest a znovu rozhodoval o podmíněnosti celého trestu, rozhodl o věci, o níž za daného stavu věci rozhodovati nebyl oprávněn, a tedy překročil obor své působnosti. Tím zavinil zmatek podle § 384, čís. 4 tr. ř. Pro tento zmatek byl z úřední povinnosti ve smyslu § 34, odst. 1 por. nov. zrušen napadený rozsudek v celém rozsahu. Zmateční stížnost veřejného žalobce se stala učiněným opatřením bezpředmětnou a byla naň odkázána.

Citace:

Čís. 6070. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 541-543.