Čís. 5867.

Náležitosti skutkových podstat přestupků podle §§ 32 a 36 zbroj. patentu.
Zbraň »nosí« jen ten, kdo ji má u sebe s vědomím, že je to zbraň, se kterou může a chce podle jejího určení v případě potřeby nakládati; nestačí proto o sobě k naplnění skutkové podstaty »nošení zbraně«, přenášel-li obžalovaný ukradenou zbraň z místa činu do svého bytu.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1937, Zm II 54/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II a), c), 180 tr. z. a přestupkem podle §§ 32 a 36 zbroj. pat. podle § 290 tr. ř. zrušil však napadený rozsudek ve výroku, pokud byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle §§ 32 a 36 zbroj. pat., a v důsledku toho též ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisících a vrátil věc témuž soudu první stolice, aby ji znovu projednal a rozhodl, přihlížeje při tom k pravoplatnému odsouzení obžalovaného pro zločin krádeže podle §§ 171, 173, 174, II a), c), 180 tr. z.
Z důvodů:
Rozsudek prvé stolice je zmatečný podle § 281, čís. 9 a) tr. ř., když uznává obžalovaného vinným přestupkem podle § 32 a 36 zbroj pat., spáchaným tím, že v M. dne 17. a 18. listopadu 1935 zbraň a munici, totiž browning s náboji, držel a zbraň tuto, nemoha prokázati nutnost k odvrácení hrozícího mu nebezpečí, také nosil. K této zmatečnosti je nejvyššímu jako zrušovacímu soudu, ježto bylo trestního zákona nesprávně použito v neprospěch obžalovaného, přihlédnouti z moci úřední, jako kdyby tento důvod zmatečnosti byl býval uplatňován (§ 290 tr. ř.).
Rozsudek zjistil totiž pouze, že H-ovi byl obžalovaným ve společnosti ještě jiného neznámého spolupachatele, kromě jiných věcí, odcizen též soukromý browning, ráže 6.35 mm, že byl nalezen v domě, kde obžalovaný bydlí, v jeho kabátě a že obžalovaný neměl povolení k držení zbraně a munice. V rozsudku však nejsou zjištěny další zákonné známky skutkové podstaty obou trestných činů, což činí rozsudek zmatečným podle § 281, čís. 9 a) tr. ř.
Především není zjištěno, že jde o zakázanou zbraň ve smyslu § 2 zbroj. pat., tedy o zbraň kratší než 18 cm (min. nař. ze 4. prosince 1875, čís. 148 ř. z.); není vůbec zjištěno, že obžalovaný, o němž rozsudek zjistil, že neměl povolení, měl v držení náboje k oné zbrani, a též ne, že vůbec šlo o munici, zapovězenou podle §§ 2 a 12 zbroj. pat. Není dále zjištěna žádná okolnost, z níž by se dalo souditi, že stěžovatel zbraň nosil. Ve smyslu zákona »nosí« zbraň jen ten, kdo ji u sebe má s vědomím, že je to zbraň, se kterou může a chce podle jejího určení v případě potřeby nakládati. Okolnost, že obžalovaný přenášel zbraň z místa činu do svého bytu, nestačí ještě sama o sobě k naplnění skutkové podstaty nošení zbraně, leda že by při této dopravě byl sledoval úmysl, aby zbraně v případě potřeby použil. To však rozsudek nezjišťuje.
Při nedostatku těchto zjištění nemůže nejvyšší jako zrušovací soud rozhodnouti ihned ve věci samé, ježto nelze se obejiti bez opakování hlavního přelíčení; bylo proto rozsudek v této části zrušiti vzhledem k předpisu § 290 tr. ř. a věc vrátiti nalézacímu soudu, aby ji v mezích zrušení znova projednal a rozhodl, přihlédna k pravoplatnému výroku o vině, pokud jde o zločin krádeže.

Citace:

č. 5867. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 168-169.