Čís. 322 dis.

Podkladem rozhodnutí kárné rady o tom, zda je spatřovati ve skutkové podstatě, zjištěné pravoplatným rozsudkem trestního soudu, i provinění kárné, je skutková podstata zjištěná trestním rozsudkem jak po stránce objektivní, tak po stránce subjektivní; nemůže proto kárná rada vycházeti při svém rozhodnutí z jiných závěrů o subjektivní vině obviněného.
Nemá-li trpěti čest a vážnost stavu, musí se i politická činnost advokáta (kandidáta advokacie) srovnávati se zákonnými a stavovskými předpisy.
(Rozh. ze dne 31. května 1937, Ds I 25/36.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací pro advokáty a kandidáty advokacie vyhověl po ústním neveřejném líčení odvolání zástupce komory z nálezu kárné rady advokátní komory, jímž byl Dr. A., kandidát advokacie, zproštěn obvinění z kárného přečinu zlehčení cti a vážnosti stavu, a změnil napadený kárný nález v tom smyslu, že se obviněný uznává vinným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu, jehož se dopustil tím, že se na veřejné schůzi vyslovil urážlivě o presidentu republiky. Z důvodů:
Kárná rada zprostila obviněného, ježto podle jejího přesvědčení byl jeho závadný projev pouhým uřeknutím, proneseným v improvisované řeči, tedy výrokem nezamýšleným, a ježto byl pronesen při filosofické a politické debatě, která nebyla v žádné souvislosti s povoláním obviněného jako kandidáta advokacie, takže čest a vážnost stavu advokátského nebyla nijak ohrožena.
Odvolání zástupce komory vytýká tomuto odůvodnění právem vadnost.
Kárný nález sice vyslovuje sám, že kárná rada je vázána skutkovou podstatou, jak byla zjištěna pravoplatným rozsudkem trestního soudu, a že jí zbývá posouditi jen, zda lze spatřovati ve skutku obviněného i provinění kárné, leč neuvědomuje si, že tomuto rozhodnutí musí souzený výrok obviněného sloužiti za podklad po stránce objektivní a najmě i subjektivní tak, jak byl podkladem odsuzujícího trestního rozsudku. Kárná radia nesměla proto vycházet! z obhajoby obviněného, ostatně ničím nedoložené, že šlo o pouhé »uřeknutí«, tudíž o výrok nepromyšlený a nezamýšlený, s kterýmžto pojímáním by se odsouzení obviněného pro přečin podle § 11, č. 2 zák. na ochr. rep. vůbec nesrovnávalo, nýbrž musela vycházeti z předpokladu, že si byl obviněný jakožto člověk akademicky vzdělaný a nad to práva znalý úplně vědom jasného obsahu a dosahu svého projevu, který je takového rázu, že jeho smysl je pro každého člověka normálního myšlení a chápání naprosto patrný.
Obstáti nemůže ani další odůvodnění napadeného nálezu. Jak plyne jasně z ustanovení § 2 disc. stat. (»... ve svém povolání i mimo ně«), jest advokát a kandidát advokacie (§ 3 discipl. stat.) vázán povinností dbáti cti a vážnosti stavu vyslovenou v § 10, odst. 2 adv. ř., nejen při výkonu svého povolání, nýbrž předpis tento ukládá mu všeobecně, aby se choval — tedy i ve svém životě soukromém a občanském — způsobem bezvadnými tak, aby neutrpěla čest a vážnost stavu, která je v očích veřejnosti poškozována i závadným chováními jeho příslušníků mimo meze výkonu povolání. Pochybila proto kárná rada zřejmě, vyloučila-li kárnou odpovědnost obviněného z toho důvodu, že spáchal čin při příležitosti, která nebyla v souvislosti s jeho povoláním, jako kandidáta advokacie. I politická činnost advokáta (kandidáta advokacie) se musí srovnávati, nemá-li trpěti čest a vážnost stavu, se zákonnými a stavovskými předpisy.
Skutek obviněného, jenž se dopustili veřejně urážky presidenta republiky hrubě zneuctívajícím projevem, a spáchal tak trestný čin závažné povahy, příčí se již obecné povinnosti každého slušného a řádného občana zachovati úctu k hlavě státu.
Tím spíše je jednání obviněného na újmu hodnocení příslušníka stavu, skládajícího se z lidí vzdělaných a pověřeného zákonem význačnými úkoly, vzhledem k nimž se požaduje na advokátu před' zapsáním do seznamu vykonání slibu věrnosti republice (§ 7 zák. č. 40/1922 Sb. z. a n.). Že pak se veřejnost dověděla, že skutek, o který jde, byl spáchán advokátním koncipientem, nemůže býti pochybno už proto, že čin veřejně spáchaný byl stíhán, souzen a odsouzen trestním soudem.
Při svém vzdělání a postavení si musel býti obviněný vědom, že svým nezákonným, veřejně proneseným a hlavu státu hrubě urážejícím projevem může poškoditi čest a vážnost stavu.
Nutno proto spatřovati v souzeném skutku hrubé porušení povinnosti uvedené v § 10, odst. 2 adv. ř., a tím skutkovou podstatu kárného přečinu poškození cti a vážností stavu.

Citace:

Čís. 322 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 612-614.