Čís. 5980.

Nalézací soud je podle § 270, posl. odst. tr. ř. vždy oprávněn odstraniti nesouhlas mezi ústně prohlášeným a stranám písemně doručeným výrokem rozsudku, i když se týká některého z bodů uvedených v § 260, čís. 1 —3 tr. ř., jde-li jen o psací chybu, vloudivší se do čistopisu nedopatřením při vyhotovování rozsudku.
(Rozh. ze dne 30. září 1937, Zm I 743/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 176 2 c) tr. z.
Z důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje pouze důvody zmatečnosti podle č. 3 a 5 § 281 tr. ř., spatřujíc porušení předpisu § 260, č. 3 tr. ř. a nejasnost rozsudku v tom, že podle ústního prohlášení rozsudku byl stěžovatel odsouzen do těžkého žaláře v trvání tří měsíců, dvěma posty měsíčně zostřeného, kdežto podle písemného vyhotovení rozsudku odsuzuje se do těžkého žaláře v trvání čtyř měsíců, zostřeného dvěma posty měsíčně. Domáhá se proto opravy rozsudku v tomto směru, aby trest v písemném vyhotovení rozsudku uvedený byl změněn, jak byl ústně vyhlášen.
Zmateční stížnost v tomto směru je bezpředmětná. Usnesením z 1. července 1937 obhájci doručeným, opravil nalézací soud podle § 270, odst. 3 tr. ř. napadený výrok o výměře trestu (čtyř měsíců) v písemném vyhotovení rozsudku v souhlasu s usnesením senátu a s ústním prohlášením rozsudku jako pouhou psací chybu, vloudivší se nedopatřením při vyhotovování rozsudku do čistopisu, na tři měsíce těžkého žaláře. K tomu byl nalézací soud, šlo-li jen o psací chybu, za jakou i stížnost tento nesouhlas mezi ústním a písemným výrokem rozsudkovým uznává, vždy oprávněn, i když se oprava týkala jednoho z bodů v § 260, č. 1 —3 uvedených (srovnej nálezy nejv. s. č. 3457, 3393 Sb. n. s.).
Napadený rozsudek neobsahuje tedy ve výroku, k jakému trestu se obžalovaný odsuzuje, údaj nejasný a nesrozumitelný, jenž by připouštěl různý výklad, a rozsudek netrpí formální vadou, jež by mohla býti obžalovanému na újmu, a žádný z uplatňovaných důvodů zmatečnosti ani jiný zmatek není dán. Bylo proto zmateční stížnost jako patrně bezdůvodnou zamítnouti již v poradě neveřejné (§ 4, č. 2 zákona č. 3/1878 ř. z.).

Citace:

Čís. 5980. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 365-366.