Čís. 6044.

Pro otázku ceny zpronevěřené věci ve smyslu § 183 tr. zák. je rozhodná skutečná cena v době, kdy s ní pachatel protiprávně naložil, nikoli peníz, který na ni byl pachateli zapůjčen jako na zástavu. Okolnost, že pachatel vydal zástavní lístek vlastníku věd, je posuzovati jen jako náhradu škody, i když to učinil dříve než bylo podáno trestní oznámení.
(Rozh, ze dne 17. listopadu 1937, Zm I 793/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem zpronevěry podle §§ 183, 461 tr. z., zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině, jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích, s tím souvisících jako zmatečný a uznal obžalovaného vinným zločinem zpronevěry podle § 183 tr. z., jehož se dopustil tím, že si v únoru 1937 v P. přivlastil perský koberec v ceně vyšší než 2000 Kč, nikoli však přes 20000 Kč, svěřený mu N-em.
Z důvodů:
Zmateční stížnost státního zastupitelství uplatňuje důvod zmatečnosti podle § 281, č. 9 a), správně č. 10 tr. ř., domáhajíc se toho, aby bylo vysloveno, že čin rozsudkem zjištěný je nikoli přestupkem zpronevěření podle § 461 tr. z., nýbrž zločinem zpronevěření podle § 183 tr. z.
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávněnost. Rozsudek zjistil, že N. svěřil dne 23. února 1937 obžalovanému čtyři perské koberce k vyčištění, že obžalovaný tři z nich vrátil, čtvrtý však v ceně 4000 Kč až 5000 Kč z nedostatku peněz dne 28. února 1937 zastavil v Státním zástavním úřadě za 1800 Kč, že dne 7. března 1937 vydal O-ovi pro N. zástavní lístek na tento koberec a 600 Kč na hotovosti a že N. koberec ze zastavárny vyplatil, složiv 1800 Kč půjčky a 18 Kč úroků.
Rozsudek vyslovil, že v jednání obžalovaného spočívá jak po objektivní, tak i po subjektivní stránce skutková podstata zpronevěry, dochází však k právnímu názoru, že hodnotu zpronevěřeného koberce určuje v tomto případě částka, kterou poškozený musel ze svého vynaložiti, aby koberec získal zpět, totiž částka 1218 Kč a že tedy čin obžalovaného tvoří skutkovou podstatu přestupku zpronevěření podle §§ 461, 183 tr. z.
Ze zjištění rozsudkových je nepochybně patrno, že obžalovaný svěřenou věc si »přivlastnil« neboť zastaviv koberec, osobil si a vykonal nad ním právo quasi vlastnické, byť i zástavní lístek vydal několik dní po provedeném zastavení koberce prostřednictvím O. vlastníku koberce N. Není proto zapotřebí zabývati se otázkou, zdali si obžalovaný koberec i »zadržel«.
Názor rozsudku, že skutek obžalovaného je podřaditi pod předpis § 461 tr. z., zakládá se na nesprávném výkladu zákona, neboť hodnotu věci svěřené nelze s hlediska § 183 tr. z. stanoviti podle užitku pachatelova, nýbrž podle hodnoty, již, měl v době zpronevěření, svěřený statek pro svěřitele. Tato hodnota byla podle zjištění rozsudku vyšší než 2000 Kč, nikoli však vyšší než 20000 Kč a byla tedy vyšší než nejnižší zákonná mez stanovená § 183 tr. z. pro kvalifikaci činu za zločin. Stanovisko rozhodnutí bývalého vídeňského nejvyššího soudu ze dne 29. prosince 1906 (č. 3283 víd. sb.) bylo pozdější judikaturou opuštěno; jak theorie, tak i nálezy nejvyššího soudu z doby pozdější důsledně setrvávají nyní na názoru, že pro otázku ceny zpronevěřené věci je rozhodná jen skutečná cena předmětu v době, kdy pachatel s ni protiprávně naložil, nikoli peníz půjčený na ni jako na zástavu a že vrácení nebo vydání zástavního lístku, i když se stalo před tím, než trestní oznámení bylo podáno, je posuzovati jen jako náhradu škody (Altmann 1., str. 509, Herbst vyd. z r. 1882, str. 387, dále nálezy nynějšího vídeňského nejvyššího soudu, svazek 11., č. 81 a svazek VI., č. 142, pak rozhodnutí nejv. soudu č. 1774, 3570 Sb. n. s.). Ani rozhodnutí č. 3681 Sb. n. s., jehož se rozsudek dovolává, nevyslovuje přímo právní názor, uplatněný v rozhodnutí č. 3283/6 víd. sb., nýbrž opakuje především zásadu vyslovenou v rozh. č. 1774 a 3570 Sb. n. s.
Uvažoval tedy soud prvé stolice skutek, na němž se rozhodnuti zakládá, nesprávným výkladem zákona podle trestního zákona, který se k němu nevztahuje (§ 281, č. 10 tr. ř.).

Citace:

č. 6044. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 487-489.