Čís. 5871.

Stížnost proti usnesení vrchního soudu, jímž byla zamítnuta stížnost do usnesení obžalobního senátu, vynesenému v druhé stolici, je nepřípustná.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1937, Zm IV 159/37.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti A. pro přečin podle § 471 tr. z. odmítl stížnost náhradního soukromého žalobce do usnesení vrchního soudu, jímž byla zamítnuta stížnost náhradního soukromého žalobce do usnesení obžalobního senátu krajského soudu.
Důvody:
Podle § 378, odst. 1 a 2 tr. ř. je proti usnesením soudu přípustná stížnost k jedné stolici, není-li vůbec zákonem vyloučena. Proti usnesením obžalobního senátu, kterými se zamítá návrh žalobcův, aby bylo nařízeno vyšetřování, je přípustná stížnost i tehdy, když byla vynesena obžalobním senátem v druhé stolici. Proto v tomto případě, v němž v první stolici rozhodoval vyšetřující soudce, byla sice přípustná stížnost k vrchnímu soudu, avšak proti rozhodnutí tohoto soudu další stížnost je nepřípustná. Byla proto stížnost náhradního soukromého žalobce odmítnuta podle § 380, odst. 3 a § 389, odst. 1 tr. ř. jako zákonem vyloučená.

Citace:

č. 5871. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 174-175.