Čís. 5997.

K naplnění skutkové podstaty zločinu porušení domácího pokoje se nevyžaduje, aby majitel domu nebo osoba, která s bytem nakládá, vydala předem zákaz vstupu do domu nebo do bytu.
Bezprávnost činu podle § 330 tr. zák. je dána již tím, že pachatelé, nepostupujíce zákonnými prostředky, svémocně ruší držbu vlastníka nebo držitele nemovitosti a jeho právo na pokojné a nerušené její užívání.
Po subjektivní stránce rozhoduje toliko, zda si je pachatel vědom toho, že způsob, kterým vniká do bytu jiného, je bezprávný.
(Rozh. ze dne 13. října 1937, Zm IV 535/37.)
Vlastník domu dal v něm představenstvu náboženské obce k disposici jednu místnost pro zasedání rozhodčího soudu. Představenstvo vědouc, že se nepovolané osoby chystají rušiti jednání rozhodčího soudu, uložilo několika členům obce, mezi nimi i M. a N., aby střežili vchod do místnosti a nikoho dovnitř nepouštěli. M. a N. zavřeli i vrata vedoucí z ulice do dvora domu a zajistili je závorou. Obžalovaní A., B., C., kteří neměli v domě co činiti, přišli ke vratům a žádali, aby byli vpuštěni. Když nebylo jejich žádosti vyhověno, otevřeli vrata násilím, vnikli na dvůr a odtamtud do místnosti, v níž zasedal rozhodčí soud, a znemožnili další jeho jednání. Soud prvé stolice zprostil obžalované A., B., C. obžaloby s odůvodněním, že v domě bydlelo v době jednání rozhodčího soudu několik nájemníků a že tedy ani rozhodčí soud, ani představenstvo náboženské obce nebylo oprávněno jednostranně nakládati se vchodem do domu. Odvolací soud uznal všechny tři obžalované vinnými zločinem porušení domácího pokoje podle §§ 70, 330, 331, čís. 2 tr. zák.
Nejvyšší soud zmateční stížnosti obžalovaných zčásti odmítl, zčásti zamítl. Z důvodů:
Po právu z důvodu zmatečnosti podle § 385, čís. 1 a) tr. ř. provedená zmateční stížnost námitkou, že by mohlo o trestný čin jíti jen tehdy, kdyby majitel domu zakázal vstup do domu, a že obžalovaní nejednali bezprávně, resp. že jednali aspoň subjektivně oprávněně, ježto si nebyli vědomi toho, že M. a N. jsou oprávněni vstup do domu zabrániti, je bezzákladná.
Ani zmateční stížnost sama netvrdí, že obžalovaní měli od majitele domu povolení do jeho domu vejíti. K naplnění skutkové podstaty zločinu porušení domácího pokoje se nevyžaduje, aby majitel domu nebo osoba, která bytem nakládá, předem vydala zákaz vstupu do domu nebo bytu.
Bezprávnost činu podle § 330 tr. z. je daná již tím, že pachatelé, nepostupujíce zákonnými prostředky, svémocně ruší držbu vlastníka nebo držitele nemovitosti a jeho právo na pokojné a nerušené užívání nemovitosti. Po subjektivní stránce je rozhodné jen, zda si je pachatel vědom toho, že způsob, kterým vniká do bytu jiného, je bezprávný. Že si obžalovaní museli býti vědomi bezprávnosti svého činu, plyne bezpochybně z toho, že násilím vyrazili zavřené dveře vedoucí do cizího dvora, ačkoli k tomu nebyli oprávněni ani majitelem domu, ani jinou osobou, která měla právo vstupu do domu. Že jednali vědomě neoprávněně, plyne i z toho, že vnikli potom proti zákazu i do zasedací síně rozhodčího soudu, ačkoliv muselo jim býti podle okolnosti případu jasno, že tím neoprávněně ruší právo rozhodčího soudu na nerušené užívání jemu propůjčené místnosti.

Citace:

Čís. 5997. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 393-394.