Čís. 6012.

Československá obilní společnost nepožívá ochrany cti podle zákona o ochraně cti (čís. 108/1933 Sb. z. a n.).
Z účelu určité organisace a z povahy jejích úkolů nelze ještě dovoditi, že jde o »úřad povolaný k výkonu veřejné správy«, po případě o »korporaci zákonně uznanou«, neboť při zkoumání této otázky nerozhoduje jen materiální působnost (obsah činnosti) organisace, nýbrž i její formální postavení v právním řádu (způsob zřízení).
Společnosti obchodního práva nejsou »korporacemi zákonně uznanými« a nepožívají proto ochrany cti podle uvedeného zákona.
(Rozh. ze dne 21. října 1937, Zm I 839/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromé žalobkyně Československé obilní společnosti do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný podle § 259, čís. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin podle §§ 1, 2 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n.
Z důvodů:
Nalézací soud zprostil obžalovaného mimo jiné z toho důvodu, že soukromá žalobkyně nepožívá ochrany cti podle zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n., neboť je společností obchodního práva, kterou nelze pokládati za korporaci zákonně uznanou podle § 5, odst. 1, čís. 3 cit. zák.
Zmateční stížnost napadá tento výrok nalézacího soudu s hlediska důvodu zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. a snaží se dovoditi z účelu zřízeni' Československé obilní společnosti a z povahy úkolů, k jejíchž provádění byla zřízena (jak vyplývají z vládního nařízení čís. 137/1934 Sb. z. a n., ze stanov uveřejněných jako příloha tohoto vládního nařízení, jakož í z dalších vládních nařízení upravujících její působnost), že uvedená společnost je ústavem s povahou státního úřadu správního (§ 5, odst. 1, čís. 1 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n.), po případě korporací zákonně uznanou (§ 5, odst. 1, čís. 3 téhož zák.).
Zmateční stížnosti však nelze přiznati oprávněnost.
Podle § 3, odst. 1, čís. 3 vlád. návrhu zákona o ochraně cti (tisk 830/1930) bylo ublížení na ctí trestné i tehdy, směřovalo-li proti korporaci, spolku nebo společnosti práva obchodního. Ústavně-právní výbor však to nepokládal za nutné (odůvodnění zprávy ústavně-právního výboru tisk 2268/1933) a vrátil se k zákonnému stavu, jaký tu byl podle nyní zrušeného § 492 tr. z.; podle takto upraveného § 5, odst. 1, čís. 3 zákona o ochraně cti požívají ochrany cti jen »korporace zákonně uznané«. Vyplývá tudíž jak z uvedené úpravy tohoto §, tak z odůvodnění zprávy ústavně-právního výboru nade vši pochybnost, že společnosti obchodního práva nelze pokládati za »korporace zákonně uznané« a že proto nepožívají ochrany cti (srv. rozh. čís. 5481, 5495 Sb. n. s.).
Zda jde o »úřad povolaný k výkonu veřejné správy«, po případě o »korporací zákonně uznanou«, nelze ještě dovozovati z účelu a z povahy úkolů organisace, o níž jde, na příklad, že byla vyvolána v život státem, nebo že účast na organisaci je (nucená (srov. Slovník veřejného práva, díl II, strana 371; Klang: Komentář, díl I, strana 275). O řečené povaze subjektu, jehož čest byla ohrožena, nerozhoduje jen jeho materiální působnost (obsah činnosti), nýbrž i jeho formální postavení (způsob organisace) v právním řádu (rozh. čís. 4273 vid. sb.).
V souzeném případě jde o »Československou obilní společnosti, která je podle vládního nařízení čís. 137/1934 Sb. z. a n. a podle stanov vyhlášených jako příloha k tomuto nařízení akciovou společností (srov. §§ 3, 6, 9 cit. nař. a §§ 1, 4, odst. 2 stanov). Je proto řečená společnost podle svého formálního postavení společností obchodního práva, která nepožívá ochrany cti podle zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n.
Pokud by v útoku proti ní bylo lze spatřovali i ublížení na cti osob spravujících uvedenou společnost, jsou jen tyto fysické osoby oprávněny k soukromé žalobě (rozh. čís. 5328 Sb. n. s.). Byla proto zmateční stížnost zamítnuta jako neodůvodněná.

Citace:

č. 6012. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 425-426.