Čís. 5960.

O soulož ve smyslu § 232 tr. zák. — tedy o dokonaný trestný čin a nikoli jen o pokus — jde i tehdy, snažil-li se sice pachatel o immissio penis, avšak nepodařilo se mu to zcela, t. j. tak, aby úd přešel přes hymen.
(Rozh. ze dne 7. září 1937, Zm IV 475/37.) Nejvyšší soud v trestní věci proti A., obžalovanému ze zločinu násilného smilstva, zmateční stížnost obžalovaného zčásti odmítl, zčásti zamítl.
Z důvodů:
Pokud jde o námitku s hlediska důvodu zmatečnosti podle § 385, čís. 1 b) tr. ř., že v souzeném případě jde pouze o pokus zločinu násilného smilstva a nikoli o dokonaný tento zločin, třeba poukázati na skutkové zjištění soudu první stolice, převzaté i odvolacím soudem, že se obžalovaný opětovně položil na poškozenou a snažil se svůj ztopořený pohlavní úd vsunouti do její pochvy, že se mu však pro malé rozměry pohlavního údu poškozené nepodařilo vniknouti zcela do pochvy, že se při tom obžalovaný pohyboval, až nastal po každé výron semene. Tento čin obžalovaného třeba označiti za soulož ve smyslu ustanovení § 232 tr. z. a nerozhoduje, že se obžalovanému nepodařilo zasunouti svůj pohlavní úd do pohlavního ústrojí poškozené tak, aby přešel i přes její hymen. Zneužil tedy obžalovaný poškozené, která následkem svého věku nemohla projeviti svoji vůli, k mimomanželské souloži a jde proto o trestný čin dokonaný a nikoli jen o pokus. Správně proto nižší soudy kvalifikovaly trestný čin obžalovaného jako dokonaný zločin podle § 232, č. 2 tr. z.

Citace:

Čís. 5960. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 335-336.