Čís. 6011.

»Uvedením nebo sdělením skutečností« ve smyslu § 2 zákona o ochraně cti je rozuměti nejen obvinění z trestného nebo nečestného skutku, nýbrž i obviňování z nějakého na cti důtklivého smýšlení nebo takové vlastnosti jakož i užití výrazu ukazujícího na takové smýšlení neb vlastnosti.
Spadá sem, připojil-li obžalovaný k nezávadnému výroku napadeného výklad, jímž byl výroku přikládán smysl, kterým byl napadený obviňován ze smýšlení na cti důtklivého.
(Rozh. ze dne 21. října 1937, Zm I 798/37.)
Když v městě X. nastoupila službu státní policie, pronesl policejní rada N. k občanstvu řeč, v níž vytýčil úkoly nově zřízeného úřadu heslem: »Den Guten zum Schutz, den Schlechten zum Trutz!« Obžalovaný A. jako řečník na schůzi politické strany zmíniv se o tom, že se v X. ujala služby státní policie, citoval uvedený výrok policejního rady N. a vysvětloval jej posluchačům tak, že těmi »špatnými« rozuměl policejní rada N. Němce. Soud první stolice uznal za to obžalovaného vinným přestupkem pomluvy podle § 2 zákona o ochraně cti.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti, jež uplatňuje svým obsahem důvody zmatečnosti podle čís. 9 a), čís. 5 (k dolíčení zmatku podle č. 10) § 281 tr. ř., nelze přiznati úspěch.
Stěžovatel se domnívá, že nalézací soud neprávem spatřoval v obsahu řeči pronesené obžalovaným obvinění ze skutečnosti, která mohla policejního radu N. vydati v opovržení nebo sníží ti v obecném mínění (§ 2 zák. o ochr. cti); tomu by prý tak bylo, kdyby byl obžalovaný tvrdil, že se napadený sám vyjádřil tak, jak obžalovaný vyložil — podle zjištění napadeného rozsudku — smysl jeho projevu; připojil-li však obžalovaný k projevu svůj výklad jeho smyslu, nevinil tím prý napadeného, že sám napadený připojil takový výklad ke svému projevu; teprve v takovém případě by šlo podle názoru stěžovatelova o vinění ze skutečností podle § 2 zák. o ochr. cti.
»Uvedením nebo sdělením skutečností« podle řečeného předpisu se rozumí nejen obvinění z trestného nebo nečestného skutku, ale i obviňování z nějakého na cti důtklivého smýšlení nebo takové vlastnosti, jakož i užití výrazu na takové smýšlení nebo vlastnosti ukazujícího (§ 8, odst. 2 zák. o ochr. cti; odůvodnění vládního návrhu tisk 830/1930 str. 20; zpráva výboru ústavně-právního tisk 2268/1933 str. 29).
Šlo tudíž o obvinění ze skutečností podle § 2 zák. o ochr. cti, připojil-li obžalovaný k nezávadnému projevu policejního rady N. svůj výklad, jímž byl řečenému projevu přikládán smysl, kterým byl napadený obviňován ze smýšlení nesrovnávajícího se s jeho úředním postavením. Nelze proto souhlasiti se zmateční stížností, že zjištěné skutečnosti nenaplňují uvedený zákonný znak (§ 281, č. 9 a) tr. ř.).

Citace:

č. 6011. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 424-425.