Čís. 5982.

Tím, že na pachatele byl přenesen jen smluvní úkon co do věci, nezanikla disposiční moc jejího držitele a věc se tím nestala věcí pachateli svěřenou.
Je proto krádeží a nikoli zpronevěrou, přivlastnil-li si pachatel část dříví v lese ležícího, které měl podle příkazu oloupati a dovézti na nádraží.
(Rozh. ze dne 1. října 1937, Zm I 786/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací, rozhodnuv o zmateční stížností obžalovaných A. a B. do rozsudku krajského soudu, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem krádeže podle §§ 171, 174 2 a), A. též podle § 176 2 a) tr. z., uvedl
v důvodech:
Bezdůvodná je námitka zmateční stížností s hlediska zmatku č. 10 § 281 tr. ř., že v činu obžalovaných lze spatřovati jen zpronevěru, a to vzhledem ke zjištěné ceně dříví nepřevyšující 2000 Kč jen přestupek zpronevěry, poněvadž prý obžalovaní tím, že dříví neodvezli na nádraží v M., nýbrž si je ponechali, přivlastnili si věc jim svěřenou.
Po rozumu § 183 tr. z. je věc někomu svěřena jen tehdy, poskytl-li mu držitel věci nad ní faktickou disposiční moc v důvěře, že jí použije podle jeho příkazu. Pouhým přenesením smluveného úkonu s věcí se disposiční moc držitelova ještě nezrušuje (srovn. rozh. č. 2237 víd. sb.). Jen o takový smluvní úkon šlo i v souzeném případě, když obžalovaní podle zjištění soudu dostali jen příkaz, aby dříví firmy K., ležící dosud v lese, po jeho oloupání odváželi na nádraží v M. Tím nebyla ještě obžalovaným poskytnuta disposiční moc nad věcí a jeli-li tedy obžalovaní pro dříví a odvezli je nikoli na nádraží, nýbrž na svůj dvůr v úmyslu si je přivlastniti, odňali je z dosavadního držení firmy K. a dopustili se takto krádeže.

Citace:

Čís. 5982. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 368-368.