Čís. 5878.

Ke skutkové podstatě zločinu nabízení se ke křivému svědectví podle §§ 197, 199 a) tr. zák. se vyžaduje, aby se někdo ke křivému svědectví nabízel soudu; nestačí proto nabídka ke křivému svědectví učiněná pouze osobě soukromé.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1937, Zm I 295/37.)
Nejvyšší soud uznal jako soud zrušovací po ústním líčení o zmateční stížnosti generálním prokurátorem k zachování zákona podané do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločiny veřejného násilí podle § 98 lit. b) tr. z. a podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. z., takto právem:
Rozsudkem krajského soudu, pokud jím byl obžalovaný A. uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. z., porušen byl zákon v ustanoveních §§ 197, 199 a) tr. z.; tento rozsudkový výrok se jako zmatečný zrušuje ve výroku o vině a důsledkem toho i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisících až na výroky o ztrátě práva volebního a o započtení vazby a na výrok o náhradě nákladů řízení trestního a obžalovaný osvobozuje se podle § 259, čís. 2 tr. ř. od obžaloby vznesené naň pro zločin podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. z., jehož se prý dopustil tím, že se dne 3. října 1933 v N. ucházel u P. o křivé svědectví, jež měl P. před soudem vydali, resp. P-ovi křivé svědectví nabídl.
Důvody:
Rozsudkem krajského soudu byl obžalovaný uznán vinným, že 1. P-ovi přímo a ústně vyhrožoval trestním udáním a usvědčením u soudu v tom úmyslu, aby na ohroženém vynutil zaplacení 4000 Kč, při čemž pohrůžka byla způsobilá vzbuditi důvodnou obavu, 2. že se nabídl P-ovi ke křivému svědectví, jež se mělo před soudem vydati, čímž spáchal ad 1 zločin veřejného násilí vydíráním podle § 98 lit. b) tr. z., ad 2 zločin podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. z.
Tento rozsudek nabyl právní moci, ježto se obžalovaný vzdal výslovně opravných prostředků.
Uvedeným rozsudkem byl však porušen zákon v ustanoveních §§ 197, 199 a) tr. z.
Nalézací soud ve skutkovém vztahu zjistil, že P. v srpnu 1933 zachytil osobním autem na silnici povoz a nato auto zastavil, aby se přesvědčil, co se stalo. V tom přijel obžalovaný a řekl P-ovi, aby jel dále, že se nic nestalo. Nějaký čas nato přišel obžalovaný k P. a říkal mu, že P. poškodil tehdy povoz i auto a že když mu dá 4000 Kč, že on (t. j. obžalovaný) u soudu řekne, že nic neví, že se mýlil a že to nebyl P. Při tom obžalovaný vyhrožoval P., že když mu 4000 Kč nedá, že řekne u soudu, že náraz zavinil on, což ho bude státi 20000 Kč, že prý zranil ženu i koně.
V tomto zjištěném skutkovém ději shledal nalézací soud mimo skutkovou podstatu zločinu veřejného násilí vydíráním podle § 98 lit. b) tr. z., ještě i skutkovou podstatu zločinu podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. z., při čemž nalézací soud svůj právní závěr co do posléze uvedeného zločinu odůvodňuje tím, že se obžalovaný skutečně ucházel u P. o křivé svědectví a že svědectví mělo býti křivé, ježto o případu nebylo zahájeno žádné vyšetřování a ježto obžalovaný řekl nejprve P. po příhodě, že se nic nestalo, ale pak si věc rozmyslel a říkal, že došlo zaviněním P. k nehodě.
Avšak uvedená a v rozsudku nalézacího soudu obsažená skutková zjištění nepřipouštějí právní závěr nalézacího soudu, pokud soud v nich shledal skutkovou podstatu zločinu podvodu ve smyslu §§ 197, 199 a) tr. z., a to ať již nabízením se ke křivému svědectví (jak se uvádí v rozsudkovém výroku) neb ucházením se o křivé svědectví (jak se uvádí v rozsudkových důvodech). Skutková podstata ucházení se o křivé svědectví je vyloučena již tím, že se podle rozsudkového zjištění obžalovaný sám nabízel, že něco před soudem dosvědčí, tedy nežádal sám nikoho, aby před soudem jako svědek vypovídal. Ve zjištěném jednání obžalovaného, spočívajícím v tom, že se pouze P-ovi, tedy osobě soukromé, nabízel ke křivému svědectví, nelze pak shledávati nabízení se ke křivému svědectví ve smyslu §§ 197, 199 a) tr. z., neboť ke skutkové podstatě trestného činu v cit. místě zákona uvedeného se výslovně vyžaduje, aby se nabídka ke křivému svědectví stala soudu, jak plyne z jasného znění § 199 a) tr. z.: ».... nebo když se někdo ke křivému svědectví soudu nabídnul« — wenn ein falsches Zeugnis gerichtlich angeboten oder abgelegt wurde. — Nestačí proto pouhá nabídka ke křivému svědectví, učiněná pouze vůči osobě soukromé. (Srov. Altmann I, str. 568, Finger II, 623).
Shledal-li nalézací soud, ač zjistil, že se obžalovaný nabídl ke křivému svědectví pouze soukromé osobě a nikoli též soudu, v takovéto nabídce skutkovou podstatu zločinu podle §§ 197, 199 a) tr. z., porušil zákon v citovaném jeho místě a zatížil v tom směru rozsudek zmatkem podle § 281, čís. 9 a) tr. ř.
Tímto porušením zákona utrpěl obžalovaný zřejmou újmu, ježto nalézací soud vzal za přitěžující okolnost souběh dvou zločinů, takže nesprávné odsouzení pro zločin podle §§ 197, 199 a) tr. z. mělo vliv na výměru trestu uloženého s výslovným poukazem na § 34 tr. z., a to v neprospěch obžalovaného. Bylo proto právem uznati tak, jak uvedeno

Citace:

č. 5878. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 182-184.