Čís. 311 dis.

Jde o kárný přečin porušení povinností povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu, vstoupil-li advokát v nepřípustný poměr ke kandidátu advokacie, příčící se povaze a úkolu přípravy kandidáta advokacie pro budoucí samostatné zaměstnání, poskytuje mu výhody za získání klientů a umožňuje mu nedostatečným dozorem samostatné vedení právních věcí a nedovolená ujednání s klienty o honorářích a časté a tím nápadné styky s úředníkem zemského finančního ředitelství.
Jde o kárný přečin zlehčení cti a vážnosti stavu, udržoval-li kandidát advokacie časté a tím nápadné styky s referentem odvolací instance zemského finančního ředitelství, a o kárný přečin porušení povinností povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu, ujednal-li kandidát advokacie s advokátem, u něhož byl zapsán, neobvykle vysoké požitky za akvisiční činnost.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1937, Ds I 19/36.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie vyhověl odvolání zástupce advokátní komory z nálezu disciplinární rady advokátní komory, jímž byli obviněni JUDr. A. a JUDr. B., advokáti v P., zproštěni obvinění, vzneseného na ně pro kárné přečiny porušení povinnosti povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu, a pokud jím byl obviněný JUDr. C., kandidát advokacie v P., zproštěn obvinění z kárných přečinů porušení povinnosti povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu, a změnil napadený kárný nález v ten smysl, že uznal I. obviněné Dr. A. a Dr. B. vinnými, že vstoupili v nepřípustný poměr ke kandidátu advokacie, příčící se povaze a úkolu přípravy kandidáta advokacie pro budoucí samostatné zaměstnání, poskytujíce mu výhody za získání klientů a umožňuje mu nedostatečným dozorem nedovolená ujednání o honoráři a časté a nápadné styky s úředníkem zem. finančního ředitelství, který byl později odsouzen pro zločin zneužití úřední moci, a že tím spáchali kárný přečin porušení povinnosti povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu; II. obviněného C. uznal vinným 1. že se přečinu zlehčení cti a vážnosti stavu dopustil i tím, že udržoval časté a nápadné styky se zpravodajem odvolací stolice, který byl později porotním soudem odsouzen pro zneužití úřední moci; 2. přečinem porušení povinností povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu, spáchaným tím, že s advokáty, u nichž byl zapsán, ujednal za akvisiční činnost neobvykle vysoké požitky.
Z důvodů:
Obviněným Dr. A. a Dr. B. kladlo se v podstatě za vinu, že získávali prostřednictvím kandidáta advokacie Dr. C., u nich zaměstnaného, klienty a že umožnili tomuto kandidátu advokacie samostatné vedení právních věcí, že ujednali mezi sebou dohodu o převzetí právních věcí v souvislosti s přestoupením kandidáta advokacie do kanceláře druhého, dále, že tomuto kandidátu advokacie umožnili požadování nepřiměřených odměn od klientů a časté a nápadné styky s úředníkem finančního ředitelství, který později byl obžalován a odsouzen pro zneužití úřední moci, a Dr. B-ovi mimo to ještě, že ujednal s kandidátem advokacie nepřípustnou úmluvu o honoráři.
Kárná rada vynesla co do obou obviněných, Dr. A. a Dr. B., nález zprošťující jednak z toho důvodu, že nevzala za prokázánu skutkovou podstatu, jednak proto, že v tom, co zjistila, neshledala nic závadného. Odvolání namítá plným právem, že se kárná rada zřejmě neobírala obsahem spisů krajského soudu trestního, jejichž v úvahu přicházející části byly čteny.
Jsou to nejprve údaje Dr. A. a Dr. B., kteří v uvedené trestní věci byli slyšeni jako svědci; z údajů těch vyplývá nade vší pochybnost, že jak Dr. A., tak i Dr. B. přenechali jistou část své agendy, a to zejména věci daňové (finanční) ke zcela samostatnému vyřizování koncipientu Dr. C., který byl zaměstnán postupně v obou advokátních kancelářích, ponechávajíce mu úplně volnou ruku v tomto ohledu, a to jak ve vyřizování písemném, tak i v jednání se stranami a stanovení výše honoráře, jakož i v osobních intervencích u zpravodaje zem. fin. ředitelství, který byl později odsouzen pro zločin zneužití úřední moci.
Tvrdí-li nyní v kárném řízení obviněný Dr. A, že vykonával dozor nad pracemi Dr. C-a a že podání a dopisy kontroloval a podpisoval, je toto zodpovídání naprosto nehodnověrné. - - -
Je tedy provedenými výsledky kárného řízení dostatečně prokázáno, že jak obviněný Dr. A. tak i obviněný Dr. B. nedostatečným dozorem nad kandidátem advokacie Dr. C. a nedostatečným sledováním svěřených mu věcí umožnili jmenovanému koncipientu samostatné vedení právních věcí a časté a jak bude později dovozeno, nápadné jeho styky s referentem zem. finančního ředitelství, který byl odsouzen porotním soudem pro zločin zneužití moci úřední.
I když se v této souvislosti nedá vzhledem k výpovědi Dr. C. a pro nedostatek opačných usvědčujících důkazů žádnému z obou jmenovaných obviněných prokázati přímá neb vědomá účast na tom, že Dr. C. ujednával se stranami ve věcech daňových percentuální odměnu podle částek, které budou odvolacím úřadem odepsány, přece jenom dlužno jak Dr. A. tak i Dr. B. činiti odpovědnými za to, že uvedeným nedostatečným dozorem, ba dokonce svěřením daňové agendy k samostatnému vyřizování Dr. C-ovi umožnili tomuto uvedený čin, za který byl kárným nálezem též uznán vinným.
Že nešlo o pouhé přenechání určité části agendy Dr. C-ovi k samostatnému vyřizování, nýbrž že oba obvinění vstoupili k Dr. C. v takový vztah, který se velmi přibližoval provozování advokacie ve společnosti s koncipientem, tedy s osobou, která neměla ještě zákonných podmínek pro takový poměr, plyne jednak ze způsobu honorování jmenovaného koncipienta a ze způsobu, jakým byli při přechodu koncipientově z kanceláře jednoho obviněného do kanceláře druhého obviněného převedeni klienti, jejichž věci onen koncipient samostatně obstarával, totiž pouhou dohodou mezi oběma obviněnými. Uvedený předpoklad plyne i ze skutečnosti, že podle doznání Dr. A-a měl Dr. C. kromě ujednaného vysokého platu i nárok na remuneraci v neudané výši.
Vezme-li se zřetel na odměnu vyplácenou obviněným Dr. A. koncipientu Dr. C. a zejména na její neobvyklou a zřejmě nápadnou výši 5 000 Kč měsíčně, byť i teprve v pozdější době, a přihlédne-li se k doznání obviněného Dr. A., že Dr. C. přivedl do jeho kanceláře značný počet klientely, a to jak ve věcech daňových, tak i ve věcech jiných, je nasnadě, že výše odměny byla v přímém vztahu ke klientele, kterou Dr. A. získal přijetím Dr. C-a, který byl dříve zaměstnán ve »Svazu průmyslníků«, za koncipienta. Že tento závěr je plně opodstatněn, dokazuje další okolnost, že Dr. A. vyplatil Dr. C-ovi při jeho přestupu do kanceláře Dr. B. odměnu 10 000 Kč, což vše nasvědčuje tomu, že šlo o vyplácení podílu na zisku. U obviněného Dr. B. je tato skutečnost zřejmá již z ujednání, jakým způsobem bude Dr. C-ovi vyplácen nezvykle vysoký honorář ve výši 6 000 Kč, a to, že si jej bude Dr. C. vybírati z palmárních účtů případů jím samostatně vyřizovaných, jak Dr. C. ve svém vyjádření z 23. listopadu 1934 výslovně doznal a jak to přiznal i Dr. B. ve svém vyjádření z téhož dne. Kdyby bylo skutečně šlo jen o to, aby Dr. C. dostal svůj plat i při možném nedostatku peněz, nebylo by bývalo zapotřebí ujednati, aby si svůj plat vybral výlučně z oněch peněz, které došly z věcí jím samostatně vyřízených. Z výše platu a z celého postupu Dr. C-a, kterýžto postup nemohl zůstati obviněným Dr. A. a Dr. B. utajen, nutno usouditi že zmíněné platy byly částečně i odměnou za získávání klientely.
Pokud jde o otázku, zda převedení klientů, jejichž věci samostatně vyřizoval Dr. C., z kanceláře Dr. A. na kancelář Dr. B. stalo se způsobem závadným, nutno přihlédnouti k původním údajům obviněného Dr. B. a Dr. A., z nichž plyne, že již v době, kdy se Dr. B. chtěl přestěhovati z V. do P., bylo ujednáno s Dr. A., že věci finanční a jiné, které vede Dr. C. u. Dr. A., postoupí tento kanceláři Dr. B. podle zvláštního seznamu a že pak Dr. A. z kolegiality k Dr. B. tak učinil na pouhé sdělení Dr. B-a a Dr. C-a, že klienti si přejí zastoupení kanceláří Dr. B.
Svoje původní tvrzení oba obvinění sice později v kárném řízení poněkud změnili, avšak nejen že nijak neprokázali neb jinak hodnověrně neosvědčili, že by klienti byli dali k takovémuto postupu výslovný příkaz, ani netvrdí, že by se převedení klientů bylo stalo na přání všech klientů. Nutno proto označiti způsob, jakým došlo k převodu klientů z kanceláře Dr. A. do kanceláře Dr. B., a to na podkladě pouhého ujednání mezi oběma obviněnými, za nepřípustný, zejména když otázka vyúčtování útrat zůstala nevyjasněna, a když Dr. A. nevypověděl předem těmto svým klientům plnou moc, nevyžádal si od nich souhlas a o postoupení je ani neuvědomil.
Zjištěné jednání obviněných, které se stalo předmětem jednání před soudem porotním a bylo přetřásáno i v tisku, mělo za následek nejen zlehčení cti a vážnosti stavu, neboť uvedeným postupem obou obviněných byla čest a vážnost stavu advokátského dotčena v míře nemalé, nýbrž odporuje i povinnostem povolání, které má advokát nejen vůči svým klientům, nýbrž i vůči své stavovské organisaci, a je i v příkrém rozporu s ustanovením § 1 novely a s účelem přípravné služby koncipientské.
Než oprávnění nelze upříti odvolání zástupce advokátní komory ani pokud směřuje proti výroku kárného nálezu, jímž byl obviněný Dr. C. částečně zproštěn od obvinění, že se kárného přečinu dopustil i tím, že s advokáty, u nichž byl zapsán, ujednal za svoji akvisiční činnost neobvykle vysoké požitky a že udržoval časté a nápadné styky s referentem odvolací instance, který byl porotním soudem odsouzen pro zneužití úřední moci.
Je sice správný názor kárné rady, že k výkonu povolání náleží i intervence u úřadů, než kárná rada zřejmě přehlíží údaje svědků, jimiž je zjištěno, že šlo o velmi časté intervence, které se opakovaly i několikráte za den, jak to doznal i Dr. C. sám ve svém vyjádření ze dne 23. listopadu 1934 a které se nejen svým počtem, nýbrž i důvěrností a kamarádským rázem staly nápadnými. Je nasnadě, že intervenování takovýmto způsobem, jak se stalo, muselo u osob je pozorujících vzbuditi dojem, že se děje něco protizákonného, resp. stranického, což vše bylo způsobilé přivoditi zlehčení cti a vážnosti advokátního stavu, k němuž nutno počítati i kandidáty advokacie, zvláště když byl onen referent později odsouzen pro zločin zneužití úřední moci, a to i v případě, pro který Dr. C. u něho intervenoval.
Pokud jde o další bod obvinění, vzneseného na Dr. C., bylo již nahoře dovoženo, že nápadně vysoká odměna, kterou dostával Dr. C. jednak ve výši 5 000 Kč od Dr. A., jednak ve výši 6 000 Kč od Dr. B. měsíčně, byla ve spojitosti s přínosem klientely do uvedených advokátních kanceláří; dlužno proto již z tohoto důvodu dospěti k úsudku, že šlo o odměnu za akvisiční činnost, tedy že důvod vyplácení tak vysokého honoráře nebyl nezávadný, to tím více, když šlo vlastně o zastřený podíl na zisku kanceláře, který se zřejmě zvýšil přivedením klientely Dr. C-a. Tím byla zlehčena nejen čest a vážnost stavu, nýbrž vzhledem k nedovolené akvisiční činnosti porušeny i povinnosti povolání. Jelikož pak uvedené jednání obviněného Dr. C. nezůstalo skryto, nýbrž dostalo se k vědomí veřejnosti, takže bylo přivoděno nebezpečí, že by mohlo míti za následek nepříznivý úsudek veřejnosti o celém stavu advokátském, jsou splněny předpoklady pro podřadění jednání obviněného nejen pod přečin porušení povinností povolání, nýbrž i pod přečin zlehčení cti a vážnosti stavu.

Citace:

Čís. 311 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 585-589.