Čís.5869.

Stíháním podle § 18, odst. 1 zákona o ochraně cti není toliko podáni žádosti za trestní stíháni podle § 17, odst. 1 téhož zákona, jíž se trestní řízení zahajuje, nýbrž jsou jím i úkony, jimiž se v trestním řízení pokračuje.
Výhrada stíhání je uložena prvním odstavcem § 18 zákona o ochraně cti procesní straně; není proto povinností nalézacího soudu, aby se v tom směru dotazoval stran.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1937, Zm I 115/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromého žalobce M. do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný A. zproštěn podle § 259, čís. 2 tr. ř. obžaloby pro přečin podle §§ 1, 2 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnosti soukromého žalobce, uplatňující důvod zmatečnosti podle čís. 9 b) § 281 tr. ř., nelze přiznati úspěch.
Napadený rozsudek zjistil, že obžalovaný A. podal na soukromého žalobce M. u krajského soudu pod č. TI IX 52/35 soukromou žalobu pro čin trestný podle zákona o ochraně cti, že v této věci došlo k rozsudku dne 2. května 1936, že si však obžalovaný M. nevyhradil výslovně před ukončením průvodního řízení právo stíhati soukromého žalobce A. pro přečin podle §§ 1,2 zákona o ochr. cti ve věci Tk VII 10.602/35. Došel proto nalézací soud k závěru, že právo M. stíhati A. ve věci Tk VII 10.602/35 zaniklo pro nedostatek výhrady požadované v § 18, odst. 1 zák. o ochr. cti, kteréž bylo třeba, i když byla ve věci Tk VII 10.602/35 podána žádost za trestní stíhání (§ 17, odst. 1 zák. o ochr. cti) v době, kdy došlo ke skončení průvodního řízení ve věci TI IX 52/35.
Tento výrok nalézacího soudu napadá zmateční stížnost s hlediska důvodu zmatečnosti podle čís. 9 b) § 281 tr. ř. dovozujíc, že nebylo třeba v případě, o nějž jde, výhrady stíhání podle § 18, odst. 1 zák. o ochr. cti, ježto se podle jejího názoru tento předpis vztahuje toliko na případy vzájemných žalob, v nichž nebyla dosud podána žádost za trestní stíhání, nikoli však na případy, v nichž se tak již stalo.
Názoru tomu však nelze přisvědčiti; stíháním podle § 18, odst. 1 zák. o ochr. cti není toliko podání žádosti za trestní stíhání podle § 17, odst. 1 téhož zákona, jíž se trestní řízení zahajuje, nýbrž jsou jím i úkony, jimiž se v trestním řízení pokračuje, jak bylo již dovoženo v rozh. čís. 5670 Sb. n. s., na jehož důvody se tu odkazuje.
Ježto v řízení o vzájemné žalobě TI IX 52/35 nedošlo k výhradě stíhání pro trestný čin, jenž se stal předmětem trestního řízení pod Tk VII 10.602/35, zaniklo v této věci žalobní právo soukromého žalobce M.
K tomu je, hledíc na vývody zmateční stížnosti, ještě podotknouti, že oprávněného nemůže zprostiti povinnosti vyhraditi si stíhání ani okolnost, že druhé straně bylo známo, že proti ní bylo již zavedeno trestní řízení na základě podané žádosti za trestní stíhání, třebas bylo obojí řízení vedeno u dvou různých soudů a oprávněný byl zastoupen v každé věci jiným právním zástupcem. Vždyť předpis prvního odstavce § 18 zákona o ochraně cti nečiní tu rozdílu. Bylo-li trestní řízení v každé věci vedeno u jiného soudu, je výhrady stíhání tím spíše třeba, aby se i trestní soud včas dověděl o dalším trestním řízení mezi stranami vedeném.
Výhrada stíhání je uložena prvním odstavcem § 18 cit. zák. procesní straně; není proto povinností nalézacího soudu, aby se v tom směru dotazoval stran. Ztrátě svého práva nemůže strana předejiti jinak, než výslovnou výhradou stíhání; neučiní-li strana před skončením průvodního řízení takové výhrady, nastává již tím podle zákona ztráta stíhacího práva a je její povinností, aby se postarala o to, aby se prohlášení stalo včas, před skončením průvodního řízení podle § 255 tr. ř. Bylo proto zmateční stížnost soukromého žalobce zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 5869. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 171-172.