Čís. 5864.

Přerušení služby úředníka důchodkové kontroly výkonem povinného vojenského cvičení ve zbrani nelze pokládati ani za onemocnění ani za dovolenou s hlediska § 7 vlád. nař. ze dne 4. března 1920, čís. 157 Sb. z. a n.
Jde proto o přestupek podle § 320 f) tr. zák., nikoliv o zločin podle §§ 197, 199 d) tr. zák., zfalšoval-li úředník důchodkové kontroly ve vojenské knížce dobu vykonání vojenského cvičení ve zbrani ze tří týdnů na dva týdny a předložil-li ji svým nadřízeným úřadům k uplatnění nároku na dietní a cestovní paušál.
(Rozh. ze dne 2. dubna 1937, Zm II 587/36.)
Obžalovaný — úředník důchodkové kontroly — byl povolán k výkonu povinného vojenského cvičení ve zbrani na dobu od 21. srpna do 10. září, tedy na tři týdny. Maje za to, že by pobytem mimo úřad, trvajícím déle nežli čtrnácte dní, pozbyl podle předpisů § 6 zák. čís. 28/1920 Sb. z. a n. a § 7 vlád. nař. čís. 157/1920 Sb. z. a n. nároku na dietní a cestovní paušál v částce 384 Kč, ohlásil svému představenému v úřade, že je povolán na cvičení v době od 24. srpna do 6. září, tedy na dva týdny. Obratnými manipulacemi v úřadě a u vojenského tělesa, u něhož konal cvičení, pak dosáhl, že jednak vykonal formálně celé třínedělní vojenské cvičení, což mu bylo potvrzeno i v jeho vojenské knížce, jednak že ve služebních záznamech důchodkového kontrolního úřadu bylo vyznačeno, že byl z důvodu vojenského cvičení ve zbrani mimo úřad jen po dobu 14 dní. Aby uvedl zápis ve své vojenské knížce v soulad se služebními záznamy důchodkového úřadu, vyškrabal v ní data 21. srpna a 10. září a vepsal místo nich data 24. srpna a 6. září; knížku pak předložil svým nadřízeným úřadům k uplatnění nároku na dietní a cestovní paušál.
Nalézací soud uznal ho za to vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 d) tr. zák.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a přikázal věc příslušnému nyní okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Z důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje číselně důvody zmatečnosti podle § 281, čís. 5 a 9 a) tr. ř.
Jest jí přisvědčiti již potud, pokud s hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a), správně čís. 10 tr. ř., namítá, že čin obžalovaného byl nesprávně podřaděn pod skutkovou podstatu zločinu podvodu podle §§ 197 a 199 d) tr. z., ježto obžalovaný použitím zfalšovaného potvrzení doby výkonu povinného cvičení ve zbrani nezpůsobil státu žádnou škodu, takže by snad mohlo jíti jen o přestupek podle § 320 f) tr. z.
Obžalovaný se hájil mezi jiným tím, že stát neutrpěl jeho jednáním žádnou majetkovou škodu, poněvadž ve skutečnosti nebyl vzdálen z úřadu déle nežli 14 dnů, takže měl nárok na dietní a cestovní paušál. Nalézací soud odmítl tuto obhajobu, poněvadž podle jeho názoru obžalovaný nemohl nikdy obdržeti paušál, kdyby byl předložil nadřízeným úřadům vojenskou knížku se správným potvrzením třítýdenního cvičení, čehož si prý obžalovaný byl též plně vědom.
Než názor ten není v souladu s ustanovením odst. 6 § 7 vládního nařízení ze dne 4. března 1920, čís. 157 Sb. z. a n., podle něhož úředníkům důchodkové kontroly nepřísluší dietní a cestovní paušál jen v případě onemocnění nebo dovolené, trvají-li déle nežli 14 dnů. O jiných případech ustanovení to nemluví. Praví-li dále, že při kratším přerušení služby nepřísluší cestovní a dietní paušál pouze tenkráte, byla-li nutná substituce úředníkem, který byl povolán za tím účelem od jiného úřadu, je nasnadě, že slova »přerušení služby« se vztahují na případy v předchozí větě uvedené, totiž na případy onemocnění nebo dovolené. Z toho plyne, že obžalovaný byl by povinen paušál měsíčně předem mu vyplacený nahraditi státu jen v případě onemocnění nebo dovolené, nikoli však tehdy, přerušil-li, jako v souzeném případě — službu výkonem povinného vojenského cvičení ve zbrani, neboť výkon ten nelze pokládati ani za onemocnění, ani za dovolenou.
Podřadění činu obžalovaného pod skutkovou podstatu zločinu podvodu podle §§ 197, 199 d) tr. z. je tedy vyloučeno již z toho důvodu, že jeho jednání nebylo vůbec způsobilé, aby vedlo k poškození státu (srovnej rozh. čís. 1427, 2761, 3619 Sb. n. s. a j.), a může býti o něm uvažováno jen s hlediska přestupku podle § 320 f) tr. z.
Zrušovacímu soudu nelze však tuto otázku řešiti zejména již proto, že nejsou zjištěny skutkové předpoklady nutné pro posouzení, zda přestupek ten není podle §§ 531, 532 tr. z. promlčen. Podmínky promlčení, stanovené v § 531, odst. 2 pod a) a b) tr. z., nepřicházejí tu arci v úvahu. Zda je však splněna též podmínka § 531, odst. 2 písm. c) tr. z., nelze posouditi, poněvadž pouhé udání trestního lístku k tomu nestačí a ze spisu nevysvítá, že se obžalovaný v promlčecí době nedopustil trestného činu.

Citace:

č. 5864. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 163-165.