Čís. 5874.Podepsal-li pachatel na směnce jména ručitelů s jejich svolením, avšak zatajil tuto okolnost vlastníku směnky, jemuž ji odevzdal ke krytí svého již před tím vzniklého dluhu, aniž se postaral o to, aby ručitelé nenamítali neplatnost oněch podpisů na směnce, dopustil se nikoli podvodu podle § 50 tr. nov., ale úvěrového podvodu podle § 384 tr. zák. (Rozh. ze dne 13. dubna 1937, Zm IV 67/37.) Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti obžalovanému pro zločin podle §§ 401, 403, čís. 1 tr. z. a j., vynesl rozsudek, jímž zamítl zmateční stížnost obžalovaného a jeho obhájce, pokud uplatňovala důvody zmatečnosti podle § 384, čís. 9 a § 385, čís. 1 a) tr. ř.; z úřední povinnosti z důvodu zmatečnosti podle § 385, čís. 1 b) tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o kvalifikaci trestného činu, popsaného v době I. obžalovacího spisu, a kvalifikoval tento čin jako přečin podle § 384 tr. z. Z důvodů: Důvod zmatečnosti podle § 385, čís. 1 a) tr. ř. uplatňují stěžovatelé námitkou, že v činu obžalovaného není obsažena skutková podstata přečinu podvodu podle § 50 tr. nov. a § 380 tr. z. Poněvadž stěžovatelé s touto námitkou spojili návrh na zproštění obžalovaného od obžaloby, je zřejmo, že v uvedené námitce je obsaženo tvrzení, že čin obžalovaného není vůbec trestným činem. Tento názor je však mylný. Nelze sice souhlasiti ani s názorem odvolacího soudu, že tu jde podle zjištěného skutkového stavu o přečin podvodu podle § 50 tr. nov. a § 380 tr. z. Avšak čin obžalovaného není beztrestný. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu odevzdal obžalovaný M-ovi na krytí svého dluhu u něho nejprve původní a později prolongační směnku na 1000 Kč, na kterých sám podepsal, a to různým rukopisem, jména ručitelů N. a O., při čemž mu zatajil, že tito sami nepodepsali směnky vlastnoručně. Odvolací soud správně uznal, že se obžalovaný dopustil lstivé úskočnosti, neboť i když O. a N. podle zjištění odvolacího soudu obžalovanému dovolili, aby jejich jména na směnkách, o něž šlo, podepsal, přece, hledíc k tomu, že podepsání cizího jména na směnce je podle § 102 směn. zák. (zák. čís. 1/1928 Sb. z. a n.) neplatné, a že M. o tomto skutkovém stavu, který byl pro jeho práva podstatný, nevěděl, šlo tu o úskočné uvedení v omyl, což plyne též z dalšího chování obžalovaného, jenž svůj čin opakoval a potom se nepostaral o to, aby O. a N. neplatnost podpisů na směnce nenamítali. Avšak odvolací soud mylně podřadil čin obžalovaného pod ustanovení § 50 tr. nov. a § 380 tr. z., neboť scházejí tu další náležitosti tohoto trestného činu, totiž, že se obžalovaný podvodu dopustil proto, aby sobě aneb jinému opatřil bezprávný majetkový prospěch a tím jemu nebo jinému způsobil majetkovou škodu. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu nešlo obžalovanému o to, aby vylákal na poškozeném 1000 Kč, nýbrž jen o to, aby směnkou kryl už předtím vzniklý dluh a aby obdržel prodloužení úvěru. Jiného majetkového prospěchu obžalovaný ze svého činu neměl dosíci a ani jinou škodu než odložení placení nechtěl způsobiti. Čin obžalovaného má býti tedy správně podřaděn pod ustanovení § 384 tr. z., jehož náležitosti jsou tu dány, neboť obžalovaný lstivou úskočností uvedl M. v omyl, aby si od něho opatřil prodloužení úvěru. Důvod zmatečnosti podle § 385, čís. 1 a) tr. ř. byl tedy též neprávem uplatňován a proto byla zmateční stížnost, pokud uplatňuje tento důvod zmatečnosti jakož i důvod zmatečnosti podle § 384, čís. 9 tr. ř., zamítnuta podle 1. odst. § 36 por. nov. Avšak z toho, co bylo uvedeno, plyne, že rozsudek odvolacího soudu je dotčen zmatkem podle § 385, čís. 1 b) tr. ř., a to v neprospěch obžalovaného, poněvadž přečin podle § 384 tr. z. je mírněji trestný než přečin podvodu podle § 50 tr. nov. a § 380 tr. z. Proto bylo tohoto důvodu zmatečnosti, který nebyl ve zmateční stížnosti uplatňován, dbáti z úřední povinnosti podle posl. odst. § 385 tr. ř., rozsudek odvolacího soudu ve výroku o kvalifikaci zrušiti na základě 1. odst. § 33 por. nov. a trestný čin podřaditi pod ustanovení § 384 tr. z.