Čís. 314 dis.

Je hrubým porušením povinností nesporného soudce a proto služebním přečinem podle § 2 zákona čís. 46/1868 ř. z., opomine-li soudce chrániti svěřené mu zájmy osob zákonem chráněných a tím umožní spáchání zpronevěr notářem, nebo aspoň usnadní utajování zpronevěr těch po delší dobu.
(Rozh. ze dne 10. dubna 1937, Ds I 32/36.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací vyhověl odvolání vrchního prokurátora z výroku o vině a trestu z kárného nálezu vrchního soudu jako kárného soudu pro soudce, jímž byl obviněný okresní soudce a přednosta okresního soudu uznán vinným nepořádností ve smyslu § 2 zák. z 21. května 1868, č. 46 ř. z.
Důvody:
Odvolání vrchního prokurátora do výroku o vině obviněného jest odůvodněno.
Odkazovací usnesení kladlo obviněnému za vinu, že svým závadným postupem, resp. opominutím umožnil notáři páchání zpronevěr. Kárný soud vyloučili vinu obviněného v tomto směru, neboť nelze prý prokázali příčinnou spojitost. Tento názor kárného soudu však neobstojí, zhodnotí-li se náležitě zjištěné jednání, resp. opominutí obviněného. Kárný soud zjistil, že obviněný jako nesporný soudce u okresního soudu v poručenské věci nezl. M. opatřili trhovou smlouvu, jíž tato prodala svoji nemovitost za 10 000 Kč, schvalovací doložkou a vydal ji notáři před složením, resp. zajištěním kupní ceny a složení její nevedli vůbec v evidenci a že notář zpronevěřil celou částku 10 000 Kč kupující stranou k jeho rukám složenou. Dále zjistil kárný soud, že obviněný v poručenské věci nezl. B. a v souvisící pozůstalostní věci po F. neučinil opatření k zajištění dědických podílů uvedených nezletilou po 370 Kč a že notář tyto podíly k jeho rukám složené zpronevěřil. V tomto případě vysvítá sice ze spisů, že to nebyl obviněný, který po projednání pozůstalosti a po vrácení spisů notářem učinil první opatření, ale je mu přičítati k zavinění, že ani později neučinil opatření, o nichž byla nahoře řeč, zvláště když ze spisů vyplývá, že je měl opětovně v ruce. Konečně zjistil kárný soud, že se obviněný v pozůstalostní věci po K. nepostaral o zajištěni (vinkulaci) vkladu 15 457 Kč 10 h, a že notář tento vklad vybral a zpronevěřil. Z tohoto zjištěného děje vyplývá jasně, že obviněný zanedbáním svých povinností jako nesporného soudce umožnili notáři v prvém a třetím případě spáchání zpronevěr, neboť, kdyby byl postupovali podle předpisů, nemohl notář uvedené částky zpronevěřiti, a že mu v druhém případě aspoň usnadnil utajování zpronevěry po delší dobu. Při tom jde o následek jednání, resp. opominutí, který obviněný při náležité opatrnosti mohl předvídati, neboť předpisy, kterých obviněný nedbal (najmě § 222 a násl. obč. zák.), slouží právě k zajištění nároků chráněných osob a k zamezení jich zpronevěření nebo jiného poškození.
Co se týče případů uvedených pod A. II. kárného nálezu, dospěl sám kárný soud k závěru, že tu obviněný trpěním průtahů notáře a nedostatkem evidence umožnil notáři získati čas k páchání a utajování zpronevěr. Ve všech sub A. II. nálezu uvedených případech došlo také skutečně ke zpronevěrám notářem. Je proto nasnadě, že obviněný i zde páchání neb aspoň utajování zpronevěr umožnil neb aspoň usnadnil.
Hledí-li se k tomu, co právě uvedeno, a k ostatním okolnostem zjištěným v napadeném nálezu, nutno přisvědčiti odvolání vrchního prokurátora dovozujícímu, že nejde o pouhou nepořádnost, nýbrž o služební přečin podíle § 2 zák. čís. 46/1868 ř. z. Měřítkem jsou zde způsob a stupeň porušení povinností, jeho opakování a přitěžující okolnosti. Posuzováno s těchto hledisek, musí býti zjištěné jednání, resp. opominutí obviněného nutně kvalifikováno jako služební přečin. Je jistě hrubým porušením povinností nesporného soudce, opomine-li chrániti svěřené mu zájmy zákonem chráněných osob. Obviněný učinil tak v řadě případů a umožnil, pokud se týče aspoň usnadnil takto notáři spáchání neb aspoň utajování zpronevěr, dosahujících značné výše.
Totéž platí o soustavném opomíjení obviněného dohlédati na činnost notáře jako soudního komisaře, které vedlo rovněž k řadě zpronevěr notářových, rovněž ve značné výši. Kárný nález sám, připouští, že obviněného nemůže omluviti ani jeho tehdejší nezkušenost v nesporném soudnictví ani jeho ohled na mimořádné postavení nebo na chorobu notářovu.

Citace:

Čís. 314 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 593-594.