Čís. 6013.

Nezachování lhůty vytčené v § 112, odst. 2 tr. ř. se pokládá za ustoupení od obžaloby. Zániku stíhacího práva dlužno dbáti z moci úřední.
(Rozh. ze dne 22. října 1937, Zm II 237/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zkoumav ke zmateční stížnosti obžalovaného A. do rozsudku krajského soudu spisy týkající se odsouzení A. pro přestupek podle § 4 zák. čís. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky č. 145/1933 Sb. z. a n., podle § 290 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v odsuzující části jako zmatečný a podle § 259, čís. 1 tr. ř. zprostil obžalovaného A. obžaloby pro uvedený přestupek.
Z důvodů:
Nejvyšší soud jako soud zrušovací, zkoumav ke zmateční stížnosti obžalovaného podle § 290 tr. ř. spisy vpředu uvedené, shledal, že bylo trestního zákona na újmu obžalovaného nesprávně použito.
Podle § 112, odst. 2 a 3 tr. ř. je na soukromém žalobci, aby do čtrnácti duí po vyrozumění o uzavření přípravného vyšetřování podal spis obžalovací neb učinil návrh na doplnění přípravného vyšetřování, a nedodržení této lhůty se pokládá za ustoupení od obžaloby.
Ze spisů vysvítají po této stránce tyto procesní skutečnosti, jež může soudí zrušovací podíle ustálené judikatury vžiti za podklad svého rozhodnutí, třebaže nebyly v rozsudku zjištěny:
Zástupce soukromých žalobců byli po prvé o uzavření přípravného vyšetřování zpraven dne 28. ledna 1936 a dal včas, totiž dne 11. února 1936, na poštu návrh na doplnění přípravného vyšetřování. Domnělé zpravení zástupce soukromých žalobců o opětném uzavření přípravného vyšetřování ze dne 9. dubna 1936 nepřichází v úvahu, poněvadž bylo zjištěno, že v tomto případě bylo usnesení, o něž jde, nedopatřeními doručeno nepovolané osobě a nikoli soukromým žalobcům nebo jejich zástupcům. Radní komora krajského soudů zrušila proto ke stížnosti soukromých žalobců usnesení vyšetřujícího soudce ze dne 24. dubna 1936, jímž bylo trestní řízení podle §§ 109, 112 tr. ř. zastaveno.
Když pak bylo zástupci soukromých žalobců usnesení, jímž bylo přípravné vyšetřování uzavřeno, doručeno dne 27. srpna 1936, podal jmenovaný zástupce opětný návrh na doplnění přípravného vyšetřování, kterýžto návrh byl dán na poštu až dne 12. září 1936, ačkoli čtrnáctidenní lhůta, o níž byla vpředu řeč, skončila dnem 10. září 1936, kdy byl všední den.
Z toho, co uvedeno, plyne, že soukromý žalobce lhůtu v § 112, odst. 2 tr. ř. vytčenou nedodržel, což se podle nevyvratitelné zákonné domněnky týmž předpisem vyslovené pokládá za ustoupení od obžaloby. Souzený čin stal se tudíž nestíhatelnými ve smyslu § 530 tr. z. Bylo-li přes uvedenou skutečnost, rovnající se ustoupení od obžaloby, v trestním, řízení pokračováno, stalo se tak hledíc k uvedené zákonné fikci proti vůli oprávněného žalobce, takže nalézací soud měl, nebylo-li trestní řízení již před hlavními přelíčením podle §§ 109, 112 tr. ř. zastaveno, zprostiti obžalovaného podle § 259, č. 1 tr. ř. obžaloby na něj vznesené. Poněvadž zániku stíhacího práva je dbáti z moci úřední (rozh. č. 4894 Sb. n. s.), bylo podle § 290, odst. 1, tr. ř. přihlížeti k tomu, že napadený rozsudek je v uvedeném směru stižen zmatkem, podíle § 281, č. 9 b) tr. ř., jako kdyby tento důvod zmatečnosti byl obžalovaným uplatňován.

Citace:

č. 6013. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 426-427.