Rozhodnutí
senátu pro řešení kompetenčních konfliktů v Praze.
V usnesení, jímž soud postoupil trestní oznámení správnímu úřadu k provedení trestního řízení, je spatřovati i meritorní výrok zprošťující, že není důvodu ke stíhání obviněného pro nedostatek skutkové podstaty trestného činu podléhající pravomoci řádného soudu. V takovémto postoupení spisů není popření příslušnosti a proto nemůže býti podkladem pro vznik záporného kompetenčního konfliktu.
(Rozh. senátu pro řešení kompetenčiních konfliktů v Praze ze dne
26. ledna 1937, čís. 881/36, 882/36, 883/36.)
Senát pro řešení kompetenčních konfliktů zřízený podle § 3 zák. ze dne 2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a n., uznal o návrhu okresního soudu ve V. S. na Slovensku na řešení záporného kompetenčního konfliktu mezi okresním soudem ve V. S. a expositurou okresního úřadu ve V. S., vzniklého v trestní věci proti A. S. v N. P. pro přestupek podle § 29 zák. či. XIV:1914 takto:
Návrh se zamítá jako nepřípustný.
Důvody:
Na A. S. v N. P. bylo četnickou stanicí v K. učiněno trestní oznámení, že dne 14. května 1936 vyvěsil v obcí N. P. agitační plakáty, jichž kolportáž byla pro závadný a pobuřující obsah okresním úřadem v S. zakázána.
Okresní soud ve V. S. usnesením ze dne 4. června 1935 toto trestní oznámení odstoupil okresnímu úřadu v S. k příslušnému jednání pro přestupek § 29, č. 4 zák. čl. XIV:1914.
Expositura okresního úřadu ve V. S. výměrem ze 27. června 1935 spisy vrátila okresnímu soudu ve V. S., poukázavší na odst. 2 vyhlášky zemského úřadu v Bratislavě ze dne 8. května 1935, č. 131184/1935, k příslušnému rozhodnutí, ježto jde o soudní přestupek tiskového zákona stihatelný podle bodu 2 § 18 zák. č. 126/1933 Sb. z. a n. Okresní soud ve V. S. se usnesením ze dne 20. července 1935 prohlásil za nepříslušný k rozhodování této trestní věci a předložil spisy senátu pro řešení kompetenčnich konfliktů.
K vyzvání předsedy konfliktního senátu ze dne 12. června 1936 nebylo ani okresním soudem ve V. S. ani expositurou okresního úřadu tamtéž a ani účastníkem podáno vyjádření.
Podle § 4, odst. 1 zákona z 2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a n., záporný kompetenční konflikt předpokládá, že byla popřena příslušnost v jediné a téže věci jak řádným soudem, tak i úřadem správním, že tedy i soud i správní úřad zodpověděl otázku své příslušnosti.
V daném případě však tomu tak není. Okresní soud tím, že odstoupil podané u něho trestní oznámení okresnímu úřadu v S. k provedení trestního řízení pro přestupek § 29, č. 4 zák. čl. XIV:1914, prohlásil současně, že v činu, který se v trestním oznámení osobě v něm uvedené za vinu klade, neshledal skutkové podstaty trestného činu, jehož stíhání by příslušelo řádným soudům. Nutno tudíž v usnesení okresního soudu spatřovati i meritorní výrok zprošťující, že není důvodu ke stíhání obviněného pro nedostatek skutkové podstaty trestného činu podléhajícího pravomoci řádného soudu.
Ale otázka skutkové podstaty deliktu není totožná s otázkou příslušnosti, jak plyne již z toho, že v případě vydání rozsudku soud nebyl by mohl zprostiti obžalovaného pro nepříslušnost soudu, nýbrž proto, že čin obviněnému za vinu kladený nemá zákonem předpokládaných známek trestného činu soudem stihatelného a není tedy činem trestným podle trestního zákona, tvořícím základ judikující činnosti řádného soudu (§§ 521 a 326, č. 1 uh. tr. ř.), tudíž z důvodů meritorních.
Nešlo tedy v tomto případě na straně soudu o popření příslušnosti, nýbrž o rozhodnutí ve věci samé. V postoupení spisů soudem úřadu správnímu možno pak spatřovati jen opatření, aby správní úřad, shledá-li v činu obviněnému za vinu kladeném podstatu trestného činu stihatelného úřadem správním, podrobil jej své judikující činnosti. Ovšem, je-li výrok soudu, jak nahoře dovozeno, v podstatě výrokem meritorním, nemůže se správní úřad, posuzuje skutkovou podstatu činu, již vraceti k otázce, která byla soudem v jeho vlastní kompetenci náležitě a proto i pro správní úřad závazně vyřešena.
Není tu tedy kompetenčního konfliktu, o kterém by konfliktní senát mohl rozhodovati.
Bylo proto návrh zamítnouti jako nepřípustný.