Čís. 5990.Přiměřené zmírnění rychlosti (§ 106 vlád. nař. č. 203/1935 Sb. z. a n.) je předepsáno a podle povahy věci nutné nejen na nepřehledném místě a před ním, nýbrž i za ním, dokud se řidič nepřesvědčí, že má cestu volnou.Řidič, kterého stíhá zavinění podle § 335 tr. zák., nemůže se zbaviti trestní zodpovědnosti poukazem na spoluzavinění poškozeného.(Rozh. ze dne 8. října 1937, Zm I 93/37.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák.Z důvodů:Vychází-li se ze skutkových zjištění rozsudkových, nelze právním námitkám zmateční stížnosti přiznati oprávnění. Podle § 38, odst. 2 zák. č. 81/1935 Sb. z. a n. musí řidič motorového vozidla při jízdě splniti vše, čeho je s jeho strany třeba k tomu, aby vozidlo stále ovládal a aby bezpečnost osob a majetku nebyla ohrožena; to se týká zejména i rychlosti jízdy. Podle § 106, odst. 1 vlád. nař. č. 203/1935 Sb. z. a n. je v uzavřených osadách přípustno jeti nejvýše rychlostí 35 km/hod. Podle § 106, odst. 4 téhož nařízení je však jízdu přiměřeně zvolniti a, je-li potřebí k zabránění nehody, vozidlo zastaviti, zejména na nepřehledných místech a v prudkých záhybech cest vůbec, na křižovatkách a spojích cest, není-li přehledu na všechny strany, nebo blíží-li se jiné vozidlo (srovn. též § 6 Uličního a jízdního řádu pro hlavní město Prahu). Že vústění Sadové ulice do ulice Palackého je místem nepřehledným ve smyslu tohoto předpisu, zmateční stížnost nepopírá, ale snaží se dovoditi, že v tomto případě nebyl stěžovatel povinen zmírniti rychlost jízdy, naopak mohl jeti rychlostí 35 km, poněvadž se nehoda stala nikoli na křižovatce, nýbrž po zatočení do ulice Palackého, nejméně 10 m v této ulici, která je široká a přehledná, a kde auto stojící při levé straně nebránilo v rozhledu.Tu stížnost přehlíží, že přiměřené zmírnění rychlosti je předepsáno a podle povahy věci nutné nejen pro jízdu na nepřehledném místě a před tím, ale i potom, dokud se řidič nepřesvědčí, že má cestu volnou. V souzeném případě bylo však zjištěno, že stěžovatel, zahýbaje z ulice Sadové na levo (malým obloukem) do ulice Palackého, spatřil před sebou asi na 12 m starého člověka, který asi 2 1/2 m za osobním autem stojícím při levé straně ulice Palackého v jízdní dráze automobilu přecházel ulici tak, že auto stěžovatelem řízené by ho bylo minulo v nejlepším případě na vzdálenost pouhých dvou kroků. Za této situace nesměl stěžovatel spoléhati na to, že, až dojede k onomu místu, překážka již pomine, nýbrž jako řidič auta byl povinen, aby jel velmi opatrně a aby i se své strany učinil všechno, by předešel úrazu; obzvláště měl rychlost své jízdy zmírniti tak, aby byl připraven na všechny možnosti a aby v případě potřeby mohl vozidlo na nejkratší vzdálenost zastaviti. To však stěžovatel podle zjištění rozsudku neučinil, nýbrž pokračoval v jízdě takovou rychlostí, že, když se chodec v jízdní dráze obrátil a vracel se směrem k levému chodníku, ani stočením vozu do leva, ani prudkým zabrzděním nezabránil tomu, že chodec byl zasažen předkem a pak zadkem auta a byl velmi prudce sražen na dlažbu. Že k tomu přispělo i chování poškozeného chodce, stěžovatele neomlouvá, neboť na to bylo nutno pamatovati, když stěžovatel nepřiměřenou rychlostí 30 km/hod. malým obloukem zahnul do ulice Palackého a tam viděl přecházeti jízdní dráhu starého člověka, o němž nebylo zjištěno a ani stěžovatel netvrdil, že svým chováním dal najevo, že ví o blízkosti auta. To platí tím spíše, když stěžovatel, jak sám udal, ještě v poslední chvíli na vzdálenost 4 m dal znamení houkačkou. Právem proto nalézací soud shledal ve zjištěném jednání stěžovatelově nedbalost ve smyslu ustanovení § 335 tr. z. a jednu z příčin, které ve svém souhrnu vedly ke smrtelnému úrazu. Nezachoval-li podle toho stěžovatel sám všechny potřebné opatrnosti a zavinil-li tím úraz, nemůže se odpovědnosti za vlastní nedbalost zprostiti poukazem k tomu, že úraz nutno přičítati i neopatrnosti usmrceného chodce.