Čís. 5999.


Nezbytným předpokladem ustanovení § 364 tr. ř. jest, že byla promeškána lhůta k opovědi nebo ku provedení opravného prostředku proti rozsudku.
Onoho ustanovení nelze tedy použíti, nebyla-li lhůta ve skutečnosti promeškána, jelikož byl doruční lístek omylem nesprávně datován.

(Rozh. ze dne 15. října 1937, Zm II 119/37.)
Srov. rozh. čís. 14774 Sb. n. s. civ.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl žádost obžalované A. za navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty ku provedení zmateční stížnosti v její trestní věci pro zločin spoluviny na vyhnání vlastního plodu podle §§ 5, 144 tr. z.
Důvody:
Žádost za navrácení v předešlý stav bylo zamítnouti jako neopodstatněnou.
Rozhodnutím soudu zrušovacího ze dne 23. března 1937 byla zamítnuta zmateční stížnost obžalované A., poněvadž nebyla provedena ani při opovědi ani později včas, neboť rozsudek byl obhájci na jeho žádost doručen dne 10. února 1937, jak vyplývalo ze zpátečního lístku a provedení zmateční stížnosti bylo dáno na poštu dne 19. února 1937, tedy po uplynutí osmidenní lhůty vytčené v § 285, odst. 1 tr. ř., kdyžtě dne 18. února 1937 byl den všední.
A. žádá nyní po rozumu § 364 tr. ř. ohledně promeškání zmíněné lhůty za navrácení v předešlý stav, odůvodňujíc tuto žádost tím, že kancelářská síla obhájcova uvedla na zpátečním lístku jako datum doručení rozsudku nedopatřením den 10. února 1937, kdežto rozsudek byl ve skutečnosti doručen dne 11. února 1937, takže provedení zmateční stížnosti bylo podáno včas.
Leč právě tímto tvrzením jest odňata půda pro žádost za navrácení v předešlý stav, neboť ustanovení § 364 tr. ř. předpokládá nezbytně, že lhůta k opovědi — podle ustálené judikatury též ku provedení — opravného prostředku proti rozsudku byla promeškána. Netvrdí-li žadatelka, že jí neodvratné okolnosti bez její viny nebo bez viny jejího zástupce znemožnily lhůtu dodržeti, nýbrž dovozuje-li naopak, že zmateční stížnost byla provedena včas, nelze říci, že dokazuje více, než zákon vyžaduje, nýbrž nutno míti za to, že dokazuje něco, co použití ustanovení § 364 tr. ř. vylučuje. Nejde tu o instituci, směřující k tomu, aby bylo rozhodnutí opravné stolice, podle obsahu předložených jí spisů úplně správné, zvráceno hledíc k novým tvrzením a důkazům, nejde tedy o jakousi obnovu ohledně třebas formálního podkladu onoho rozhodnutí, nýbrž jde tu o instituci, kterou činí trestní řád z důvodu slušnosti a spravedlnosti výjimku z pravidla, že zákonné lhůty nejsou prodlužitelné (§ 6 tr. ř.), a to jen ve prospěch obžalovaného, který zmeškal lhůtu k opovědi (pokud se týče ku provedení) opravného prostředku proti rozsudku (Storch, Řízení trestní, 2., str. 583).
V případech, kde se dodatečně dokazuje, že lhůta nebyla vůbec zmeškána, je tudíž navrácení v předešlý stav pojmově vyloučeno.
Ostatně se žadatelce připomíná, že ani při opačném výkladu zákona nebylo by lze navrácení v předešlý stav povoliti, poněvadž podle ustálené judikatury nelze návrh na navrácení v předešlý stav ospravedlniti nedopatřením obhájcovy kanceláře (rozh. č. 390, 454, 630 Sb. n. s. tr.). Nejvyššímu soudu jako soudu zrušovacímu neušlo při tom ojedinělé odchylné rozhodnutí č. 3001 Sb. n. s. tr.
Jen mimochodem se poukazuje na to, že soud zrušovací při svém rozhodnutí ze dne 23. března 1937 samozřejmě prozkoumal spisy i věcně s hlediska ustanovení § 290, odst. 1 tr. ř. a § 362 tr. ř. (rozh. č. 482, 698 Sb. n. s. tr.).
Citace:
Čís. 5999. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 398-399.