Čís. 5965.Vědomí o nepravdivosti tvrzených skutečností je znakem skutkové podstaty utrhání na cti podle § 3 zákona o ochraně cti, nikoli však trestných činů podle §§ 1 a 2 téhož zákona. Sdělování nebo uvádění skutečností děje se tehdy ve veřejném zájmu, je-li v zájmu veřejnosti, aby znala ony skutečnosti, kdyby byly pravdivé.V zájmu veřejném musí býti nejen, aby urážlivá skutečnost byla uvedena nebo sdělena, nýbrž i, aby způsob, jak se to stalo, nevybočil z mezí veřejného zájmu.(Rozh. ze dne 19. září 1937, Zm I 483/37.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem urážky a pomluvy podle §§ 1 a 2 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n.Z důvodů:Stanovisko rozsudku v odpor vzatého, že stíhaný článek naplňuje skutkovou podstatu přečinů urážky a pomluvy podle §§ 1 a 2 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n., napadá stěžovatel s hlediska zmatku § 281, č. 10 tr. ř. (správně č. 9 a) jedinou námitkou, že nalézací soud prý neprávem předpokládá, že si byl obžalovaný vědom nepravdivosti (roz.: obsahu svých projevů).Námitka není opodstatněna, ježto napadený rozsudek takový výrok vůbec neobsahuje. Rozhodovací důvody jen praví, že se obžalovaný o pravdivosti skutečností jím tvrzených nepřesvědčil, kterýžto výrok má význam pouze pro otázku důkazu omluvitelného omylu, o čemž bude ještě řeč.Vědomí o nepravdivosti tvrzených skutečností není ani znakem skutkové podstaty přečinů podle §§ 1 a 2 zákona o ochraně cti, nýbrž jen skutkové podstaty utrhání na cti po rozumu § 3 uvedeného zákona.Ostatní vývody zmateční stížnosti, ať se dotýkají zmatků formálních nebo hmotněprávních, vztahují se vesměs jen na otázky, zda se obžalovanému podařil důkaz pravdy neb aspoň důkaz omluvitelného omylu. Stíhaná stať viní soukromého žalobce, že jakožto zaměstnanec obce H. »od podzimních měsíců přestal docházeti pravidelně do městského úřadu a vykonávati služby pro obec — ba dokonce, že v některé době se zde ani neukázal«. Článek pak pokračuje: »že by zapomněl choditi do úřadu, či snad již nezná cestu, kudy se tam chodí? Rádi bychom také viděli, aby zapomněl přijíti si pro gáži«.Podle směrodatného úsudku nepodjatého průměrného čtenáře tohoto článku sluší obsah a dosah tohoto projevu vykládati v tom smyslu, že je tu soukromý žalobce obviňován, že v příčině dodržování úředních hodin své povinnosti soustavně zanedbává, ba že službu mu přikázanou aspoň dočasně vůbec nevykonává, ačkoli pobírá za ni plat.O pravdivosti těchto tvrzení neobsahují výpovědi svědků nic podstatného. Trestní rozhodnutí XIX. 21 Co se týče otázky, zda se obžalovanému podařil aspoň důkaz omluvitelného omylu, nelze sice napadenému rozsudku přisvědčiti, pokud náležitost vytčenou v § 6, odst. 3 zákona o ochraně cti, že totiž uvedení skutečností, o jaké jde, bylo ve veřejném zájmu, popírá s pouhým odůvodněním, že zájem ten by tu byl jen tehda, kdyby uveřejněné skutečnosti byly pravdivé. Nesprávnost tohoto názoru je na bíle dni, neboť je-li náležitost, o niž jde, předpokladem pro beztrestnost pachatele z důvodu omluvitelného omylu, nelze tuto zákonnou náležitost činiti závislou na požadavku, jehož naplnění by již mělo v zápětí zdařilý důkaz pravdy. Stačí naopak, že by v případě pravdivosti příslušných tvrzení bylo zájmem veřejnosti, aby obsah obvinění znala.Nutno však z jiného důvodu souhlasiti s názorem nalézacího soudu, že tu pro důkaz omluvitelného omylu schází předpoklad vytčený v ustanovení § 6, odst. 3 zákona o ochraně cti. Bylo totiž již rozhodnutím č. 4971 Sb. n. s. vysloveno a odůvodněno, že v uvedeném zájmu veřejném musí býti nejen, aby urážlivá skutečnost byla uvedena nebo sdělena, nýbrž i, aby způsob, jak se to stalo, nevybočil z mezí veřejného zájmu. A tu nelze přehlížeti, že podle rozsudkových závěrů zmateční stížností vůbec nenapadených byl stíhaný článek tak formulován, že vydává soukromého žalobce v posměch. K tomu poukazuje najmě závěrečná věta článku. I když tedy veřejnost má skutečně zájem na tom, aby byla věcně informována o tom, jak obecní úředník koná svou službu, neodpovídá zajisté tomuto veřejnému zájmu, ba naopak mu odporuje, děje-li se zpravodajství o tom způsobem takovým a takovou formou, že se veřejný úředník tiskem — tedy před nejširší veřejností — uvádí v posměch. Že tomu v souzeném případě tak bylo, rozsudek — jak řečeno — předpokládá a zmateční stížnost ani nepopírá.Obžalovaný nemůže se tudíž pro nedostatek předpokladu podle § 6, odst. 3 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. dovolávati beztrestnosti svého jednání z důvodu omluvitelného omylu, pročež netřeba se zabývati dalšími vývody zmateční stížnosti, pokud se s hlediska zmatku podle § 281, č. 9 b) tr. ř. nesou k otázce, zda je tu předpoklad důkazu omluvitelného omylu po rozumu § 6, odst. 2, písm. b) téhož zákona.