Čís. 5838.

I kolíky, zasazené geometrem při rozměření hranice k jejímu vyznačení, jsou »mezníky« ve smyslu § 199 e) tr. zák.
Odstranil-li pachatel geometrem zasazený mezník a zasadil nový kámen, aby správná hranice byla učiněna neznatelnou, resp. aby byl vzbuzen klamný dojem, že hranice geometrem zjištěná běží tudy, kam pachatel zasadil nový kámen, jde o jednotný čin, vedený týmž úmyslem a spáchaný za týmž účelem.
(Rozh. ze dne 6. března 1937, Zm I 69/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle § 197, 199 e) tr. z.
Z důvodů:
S hlediska zmatku podle § 281, čís. 5 tr. ř. vytýká zmateční stížnost napadenému rozsudku spisový rozpor, pokud rozsudek uvádí, že obžalovaný doznal, že zasadil mezník, ačkoliv obžalovaný udal, že zasadil kámen, resp. orientační kámen. Výtka se však týká okolnosti nerozhodné, protože mezníkem ve smyslu § 199 e) tr. z. dlužno rozuměti značky všeho druhu, sloužící k tomu, aby vyznačovaly hranice dvou pozemků (viz rozh. č. 4201 vid. sb.). Nehledě k tomu týká se výtka pouze části trestné činnosti obžalovaného, zasazení nového mezníku, resp. kamene, a netýká se odstranění mezníku a kolíků, kterážto činnost sama o sobě naplňuje skutkovou podstatu zločinu podle §§ 197, 199 e) tr. z.
Dále sem spadá zmateční stížností nesprávně pod označením § 281, čís. 9 a) tr. ř. uvedená výtka úplného nedostatku důvodů pro skutkový závěr, že obžalovaný odstranil mezník v bodu e) skizzy a kolíky v bodech b), c) skizzy, která výtka však rovněž neobstojí. Nalézací soud opírá svůj skutkový závěr o tom, že to byl obžalovaný, který mezník a kolíky odstranil, o zjištění, že obžalovaný mění hranice ve svůj prospěch a dále o úvahu, že nikdo jiný neměl zájem na odstranění, resp. přesazení mezníku a kolíků. V tomto zjištění a v této úvaze má napadený skutkový závěr dostatečné a logické odůvodnění. Dlužno uvážiti, že podle výpovědi svědků R. a S., jichž se rozsudek v tomto směru dovolává, obžalovaný požádal obec, aby směl zlepšiti svůj vjezd na obecní pozemky, a když mu to bylo povoleno, rozšířil svůj vjezd ze 2 na 4 m a zakryl mezník vyznačující hranici obecního pozemku kamennou zdí. Svědek R. dále potvrdil, že obžalovaný svémocně změnil tok obecního potoka. Zejména však padá v úvahu, že obžalovaný podle výpovědi tohoto svědka také s ním měl spor o hranici, dal si ji dvakráte vyměřiti, při čemž při druhém měření byly geometrem zasazeny mezníky, že však potom si dal obžalovaný tuto hranici opětně rozměřiti v nepřítomnosti svědkově a že potom svědek zjistil, že jeden z mezníků, které geometr zasadil, byl přemístěn asi 2 nebo 3 m do jeho pozemku a ostatní chyběly. Nelze také přehlédnouti, že obžalovaný sám doznal, že kámen v souzeném případě zasadil o své újmě, bez vědomí F. a dále, že se obžalovaný, jak svědek F. potvrdil, dlouho vyhýbal výzvě, aby spolu zasadili mezníky místo prozatímních kolíků, a když se svědek konečně ptal K., kdy by byl obžalovaný k tomu ochoten, říkal mu K., že to obžalovaný už udělal. Poněvadž vytržením mezníku a kolíků a zasazením nového mezníku, resp. kamene, 4.20 m od hranice do pozemku F., byla odstraněna správná hranice a vyznačena hranice nová, oddělující kus pozemku F. obžalovanému, nutno přisvědčiti závěru nalézacího soudu, že to mohl býti jedině obžalovaný, který měl zájem na takovéto svémocné úpravě hranice.
S hlediska zmatku podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. namítá zmateční stížnost nedostatek objektivní i subjektivní skutkové podstaty zločinu podle §§ 197, 199 e) tr. z.
Po objektivní stránce stačí ke skutkové podstatě zločinu podle §§ 197, 199 e) tr. z., jímž byl obžalovaný uznán vinným, že obžalovaný odstranil mezník v bodě e) skizzy a kolíky v bodech b), c) skizzy, při čemž nutno zdůraznili, že i kolíky, zasazené geometrem při rozměření hranice k jejímu vyznačení, nutno pokládati za mezníky ve smyslu §§ 197, 199 e) tr. z. (viz Altmann I, 582, Finger II, 595, 596). Poněvadž soud neshledal přitěžujícím vícenásobné spáchání trestné činnosti, není třeba se zabývati otázkou, zda i zasazení nového mezníku, resp. kamene vyměřujícího hranici, spadá pod ustanovení § 199 e) tr. z., obzvláště když zasazení tohoto kamene směřovalo spolu s odstraněním mezníku a kolíků k tomu, aby správná a obžalovaným uznaná hranice byla učiněna neznatelnou, resp. vzbuzen klamný dojem, že hranice geometrem zjištěná běží tam, kam obžalovaný zasadil nový kámen, a tvoří proto spolu s ním jednotný cín, vedený týmž úmyslem a spáchaný za týmž účelem (víz rozhodnutí č. 2894 vid. sb.).
Po subjektivní stránce popírá zmateční stížnost prostě úmysl obžalovaného někoho poškoditi. Tento úmysl směřuje při zločinu podle § 197, 199 e) tr. z. k tomu, aby byl odstraněn průkaz hranice (rozhodnutí čís. 2616, 4111 Sb. n. s.). Nalézací soud právem došel k závěru, že obžalovaný jednal v úmyslu, aby uvedl F-a v omyl o hranici mezi jejich pozemky, a to v jeho neprospěch, a správnost tohoto závěru se zmateční stížnost ani nepokouší vyvrátiti. Poněvadž pak jednání obžalovaného bylo také způsobilé k dosažení tohoto účelu, je splněna skutková podstata zločinu podle §§ 197, 199 e) tr. z. ve všech svých složkách a nalézací soud právem uznal obžalovaného vinným tímto zločinem.

Citace:

č. 5838. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 124-126.