Čís. 5985.

K naplnění skutkové podstaty přečinu podle § 279 tr. zák. stačí (za ostatních náležitostí), když výzvě bylo přítomno více osob, nejméně dvě.
S hlediska trestných činů podle §§ 279—310 tr. zák. je nerozhodno, zda za okolností případu mohl býti ohrožen veřejný klid a pořádek. Ohrožení to spočívá již samo, o sobě ve skutkové podstatě těchto trestných činů.
(Rozh. ze dne 4. října 1937, Zm I 606/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem shluknutí podle § 279 tr. z. a přestupkem podle §§ 14 a 19 shromažďovacího zákona z 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z.
Z důvodů:
Nelze přisvědčiti námitkám stížnosti proneseným na odůvodnění důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a) tr. ř.
Mylný je především názor stížností zastávaný, že skutková podstata přečinu shluknutí podle § 279 tr. z. vyžaduje shluknutí, to jest jakékoliv shromáždění většího počtu lidí, z podnětu třeba nezávadného, jež je způsobilé ohroziti veřejný pokoj a pořádek. Přehlíží, že trestní zákon pojem shluknutí v jednotlivých ustanoveních, která shrnuje pod názvem shluknutí, způsobem vyčerpávajícím nedefinuje. Stížností uplatňovaná definice pojmu shluknutí odpovídá pojmu shluknutí ve smyslu § 283 tr. z. Z jasného znění § 279 tr. z. však plyne, že pro naplnění skutkové podstaty tohoto přečinu stačí přítomnost více osob, nejméně dvou, jak tomu nasvědčuje dikce §§ 83, 174 2 a), 192 atd. tr. z. a zejména § 81 tr. z. (»někdo sám o sobě, nebo když více lidí, avšak nesrotivše se«). Je také nerozhodno, zda za daných okolností byl nebo mohl býti veřejný klid a pořádek ohrožen. Že takové ohrožení spočívá již samo o sobě ve skutkových podstatách §§ 278—310 tr. z., zákon sám prohlašuje (srovnej nadpis V. hlavy druhé části trestního zákona) a není proto na soudci, aby se zabýval zkoumáním otázky, zda v konkrétním případě takové ohrožení mohlo nastati. Ostatně stížnost ani tu nevychází ze skutkového zjištění rozsudku, který zjišťuje, že se schůze zúčastnilo 250 osob, takže důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. neprovádí po zákonu (§ 288, odst. 2, čís. 3 tr. ř.), což platí též
Trestní rozhodnutí XIX. 23 o (námitce další, že tu není ani skutková podstata přestupku podle §§ 14 a 19 shrom. zákona, ježto tu není skutkové známky »shluknutí«. Právem tedy soud prvé stolice, zjistiv veškeré náležitosti skutkové podstaty přečinu shluknutí podle § 279 tr. z. a přestupku podle §§ 14 a 19 shrom. zákona, čin obžalované podřadil pod tato ustanovení.
Neobstojí konečně námitka, že neuposlechnutí příkazu k rozejití se shromáždění, třebas i schůze formálně nebyla pořádána podle předpisu, možno podřaditi toliko pod ustanovení §§ 14 a 19 shrom. zákona, nikoli však též pod ustanovení § 279 tr. z.; stížnost přehlíží, že lze se dopustiti přestupku podle §§ 14 a 19 shrom. zákona beze spáchání přečinu podle § 279 tr. z. a opačně a že nejde o tak zvanou konkurenci zákonnou, nýbrž o konkurenci reální či materiální (vícečinnou), neboť stěžovatelka se dopustila několika trestných činů (výzvy více osob ke zprotivení se) a kromě toho neuposlechla nařízení, aby opustila místo úředně rozpuštěného shromáždění, tedy různých činů, spadajících pod různé skutkové podstaty trestných činů, a bylo proto činnost její podřaditi pod ustanovení §§ 14 a 19 shrom. zákona a § 279 tr. z., neměl-li býti ponechán jeden z činů beztrestným. Stížností citovaná rozhodnutí čís. 1449 a 2770 Sb. n. s. sem nedopadají, ježto v případech tam souzených šlo o možnost souběhu přestupku podle §§ 14 a 19 shrom. zák. s přečinem podle § 283 tr. z. Je tedy stížnost i v tomto směru bezdůvodná.

Citace:

Čís. 5985. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 373-374.