Čís. 6030.

Ustanovení § 369 tr. zák. platí ve všech případech, v nichž za předpokladů a z důvodů vytčených v § 368 tr. zák. nastaly těžké výsledky tam uvedené.
Učeň (praktikant) nepatří k osobám, na které se vztahují ustanovení §§ 365—369 tr. zák.
Překročil-li pachatel bezpečnostní předpis zvláště vyhlášený (který znal nebo znáti měl), není třeba zkoumati, zda mohl v konkrétním případě předvídati nebezpečnost svého jednání, neboť pramenem tohoto jeho poznání je právě sám překročený předpis.
Příčinná souvislost je přerušena jen, nastal-li výsledek z vedlejších příčin, k nimž nezavdalo podnět pachatelovo jednání, zejména nastal-li z úmyslného, k nastalému výsledku mířícího jednání poškozeného Samého nebo osoby třetí. Takovým jednáním není sebevražda jedem, kterého se poškozenému dostalo pachatelovou nedbalostí.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1937, Zm II 411/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaných A. a B. do rozsudku krajského soudu, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák.
Z důvodů:
Rozsudek není stižen hmotněprávními zmatkem podle § 281, č. 9 a) tr. ř.
Podle skutkových zjištění napadeného rozsudku vyndával drogista A. kritického dne před svým odchodem z obchodu ze skřínky, kde byl uschován jed, nějakou drogu a nechal trčeti klíč v zámku u skřínky, takže jed byl pro spoluobžalovaného B. beze všeho přístupný. Toto jednání obžalovaného A. odporuje výslovnému předpisu § 11 ministerského nařízení č. 60/1876 ř. z., podle něhož byl obžalovaný jako představený v drogerii povinen, aby se postaral o patřičné uzavírání nádob jed obsahujících. Ustanovení to cituje výslovně i předpis § 368 tr. z., podle něhož je představený v obchodu odpovědný za nedbalost v zavírání jedu. K tomuto předpisu, přimyká se ustanovení následujícího § 369 tr. z., podle něhož je pachatel trestný podle § 335 tr. z., měla-li nedbalost za následek usmrcení nebo těžké poškození osoby (víz rozh. č. 4464 Sb. víd. n. s.).
Podle dalších rozsudkových zjištění prodal za nepřítomnosti obžalovaného A. druhý obžalovaný B., jenž byl v dotčené drogerii zaměstnán jak praktikant, z uvedené skřínky dva gramy arsenu M., podle jehož udání byl arsen určen pro N. Tento odevzdal pak jed O., která jeho požitím, přišla o život. Kupující se nevykázal úředními, ještě platným povolením ve smyslu §§ 3, 5, 7 ministerského nařízení č. 60/1876 ř. z., nehledíc k tomu, že B. jako učeň (praktikant) vůbec nesměl jed vydati (§ 12, odst. 4, cit. nař.).
Je-li takto zjevno, že oba obžalovaní překročili výslovné předpisy zvlášť vyhlášené a čelící proti nebezpečí, jež bývá s obchodem jedy spojeno, kteréžto předpisy oba obžalovaní podle nenapadených rozsudkových zjištění dokonce znali, netřeba zkoumati, zda obžalovaní mohli podle konkrétních okolností případu nebezpečnost svého jednání nebo opominutí předvídati, neboť předpisy ty jsou samy o sobě pramenem poznání nebezpečnosti příslušného jednání neb opominutí (srov. rozh. č. 3930 Sb. n. s.).
Je proto zcela bez významu, že obžalovaný A. dříve zakázal svému praktikantovi B. jedy vydávati, a že obžalovaný B. považoval N. za osobu spolehlivou a ještě za hodinu po vydání jedu výslovně ho upozornil na nebezpečnost arsenu.
Zcela neprávem popírá zmateční stížnost konečně příčinnou souvislost mezi jednáními stěžovatelů a nastalým protiprávním výsledkem, totiž smrtí O. Stížnost vylučuje příčinnou souvislost přičitatelnou s hlediska trestněprávního naznačujíc, že příčinná souvislost byla přerušena sebevraždou nebo aspoň .nedbalostí zemřelé O. Stížnost nevychází při tom, pokud jde o domnělou sebevraždu O., z opačných zjištění napadeného rozsudku, (podle nichž O. požila arsen v tom úmyslu, aby se jí dostavila zastavená čmýra; není proto v tomto ohledu stížnost provedena po zákonu (§ 288, odst. 2, č. 3 tr. ř.).
Pokud má zmateční stížnost za to, že příčinná souvislost mezi jednáním. neb opominutím stěžovatelů a smrtí O. je vyloučena, pokud se týče přerušena hledíc k tomu, že O. zavinila svou smrt vlastní nedbalostí, přezírá, že přidružení zavinění osoby třetí nebo poškozené samé nevylučuje ani nepřerušuje příčinnou souvislost. Právě tak, jako by výsledek nebýval nastal bez případné nedbalosti O., právě tak nebyl by býval nastal bez nedbalosti obžalovaných. Avšak i v případě sebevraždy O. byl by obžalovaný odpovědný podle § 335 tr. z., neboť byli to pak obžalovaní, kteří případnou sebevraždu O. teprve umožnili svou nedbalostí, po případě dali podmět ke spáchání sebevraždy tím, že O-ové, byť i jen nedbalostí, umožnili přístup k jedu. Tím, že zákon v § 335 tr. z. stíhá nejen přivodění nebezpečí, nýbrž i jeho zvětšování, dává jasně najevo, že nechce odpovědnost pachatele za poškození z nedbalosti omeziti na případy, v nichž tento výsledek nastal pouze následkem jednání neb opominutí pachatele, nýbrž stačí, že jednání neb opominutí pachatele je byť i jen jednou z více podmínek, jež měly za následek onen výsledek. Do jaké míry přispěly k přivodění trestněprávního. výsledku náhoda, čí zavinění třetí osoby, má význam, jen s hlediska výměry trestu.
Něco jiného platí a o přerušení příčinné souvislosti lze mluviti, pokud se týče nelze pachateli výsledek přičítati jen tehda, nastal-li jen následkem vedlejších příčin, se stanoviska pachatele nahodile se přihodivších, k nimž nezavdalo podnět samotné jednání pachatelovo (§ 134 tr. z.), zejména činem vykonaným osobou od pachatele různou, po případě osobou jednáním pachatelovým dotčenou, úmyslně, t. j. za účelem, aby nastal, neb alespoň u vědomi, že pak nastane výsledek smrtelný (rozh. č. 3487 Sb. n. s. a j.). Za takové úmyslné jednání příčinnou souvislost v trestněprávními smyslu přerušující, pokud se týče vylučující, nebylo by ovšem možno pokládati ani případnou sebevraždu O., poněvadž spáchání sebevraždy patří právě k oněm škodlivým výsledkům, proti nimiž čelí bezpečnostní předpisy nahoře uvedené, jejichž přestoupením obžalovaní nebezpečí a smrtelný výsledek způsobili (víz rozh. č. 4464 víd. sb.).
Z toho, co uvedeno, plyne, že obžalovaní nejsou chováním O. nikterak zbaveni odpovědnosti za své nedbalé jednání. Rozsudek není tedy v žádném směru stižen zmatkem podle § 281, č. 9 a) tr. ř.
Hledíc pak k nastalému smrtelnému výsledku (viz § 369 tr. z.) a ostatně ohledně obžalovaného B. i k tomu, že u něho nejde o obchodníka po rozumu § 365 tr. z., je také pochybená námitka zmateční stížnosti, že jednání, pokud se týče opominuti obžalovaného A. bylo podřaditi jen pod ustanovení § 365 (zřejmě i § 368 tr. z.), a jednání obžalovaného B. jen pod ustanovení §§ 366, 367 tr. z. a nikoli pod přísnější ustanovení § 335 tr. z. Důsledkem uvedených okolností, že totiž nedbalostí obžalovaných byla zaviněna smrt třetí osoby a že obžalovaný B. nepatří vůbec k osobami, na něž se vztahují zvláštní ustanovení §§ 365 až 369 tr. z., platí v souzeném případě ohledně obžalovaného B. jen všeobecné ustanovení § 335 tr. z., kdežto u obžalovaného A. přicházejí v úvahu trestní ustanovení §§ 368, 369 a 335 tr. z.
Použití § 369 tr. z. by nebyla na závadu ani okolnost, že v souzeném případě nejde o záměnu zboží jedovatého za jiné, nýbrž o vědomě vydání jedu praktikantem B., umožněné obžalovaným A. tím, že jed neuzavřel; neboť ze všeobecného nadpisu § 369 tr. z. vyplývá, že zákon, pokud jde o zmíněnou záměnu, jen zdůrazňuje nejtypičtější případ, že však, hledíc k celému smyslu tohoto ustanovení, jeho souvislosti s předchozím předpisem § 368 tr. z. a k jeho svstematickému zařádění hned za tímto, předpisem, nelze pochybovati, že ustanovení § 369 tr. z. má potrestání vinníka podle § 335 tr. z. na mysli zřejmě ve všech případech, kdy za předpokladů a z důvodů vytčených v § 368 tr. z. nastaly těžké výsledky uvedené v § 369 tr. z. Samozřejmě nebyl však obžalovaný A. zkrácen tím, že na něho bylo použito jen všeobecného ustanovení § 335 tr. z. Neobstojí proto ani výtka vznesená s hlediska zmatku § 281, č. 10 tr. ř.

Citace:

č. 6030. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 455-458.