Čís. 6016.

»Převedením viny na sebe« ve smyslu § 185 tr. zák. dlužno rozuměti každou činnost pachatelovu, kterou se ukradená nebo zpronevěřená věc dostává do jeho disposice. Je nerozhodné, že pachatel jednal v zastoupení jiného.
(Rozh. ze dine 25. října 1937, Zm I 693/37.)
Obžalovaný A., zaměstnaný u obchodníka se starým železem. N., kupoval po dobo více než pěti měsíců od spoluobžalovaného B., nemajetného dělníka, zaměstnaného u firmy P., nové, nepoužité železné roury, a to ve značném množství a ani ne za polovinu jejich skutečné hodnoty. B. odcizoval tyto roury své zaměstnavatelce. A. se v trestními řízení hájil, že roury kupoval pro svého zaměstnavatele a v jeho zastoupení. Soud prvé stolice uznal obžalovaného A. vinným zločinem podílnictví na krádeži podíle §§ 185, 186 a), b) tr. zák.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného.
Z důvodů:
S hlediska zmatku podle § 281, č. 9 a) tr. ř. vytýká stížnost, že obžalovaný A. jednal v zastoupení N. a že tedy roury »na se nepřevedl«, když je pro N. nakupoval. Leč pojem »na sebe převedení« nelze vykládati tak úzce, jak to činí zmateční stížnost, neboť pod tento zákonný znak spadá každá činnost pachatelova, jíž se dostává kradená neb zpronevěřená věc do jeho disposiční moci, při čemž nerozhoduje, že v souzeném případě jednal v zastoupení svého zaměstnavatele.
Nehledě však k tomu, mohlo, by jíti v souzeném případě o prošantrocení, t. j. opatřování odbytu věcí, totiž koupí věci kradené pro jiného za účelem dalšího prodeje, tedy o čin stejně trestný jako na se převedení věci kradené.
Kdyby se přisvědčilo zmateční stížnosti, že tu nejde o »na se převedení«, nastoupil by tu jiný znak zločinu podle § 185 tr. z., totiž prošantročení. Ježto pak zločin podle § 185 tr. z. je stejně trestný, ať byl spáchán ukrýváními nebo na se převedeními neb prošantročeními, není tu podmínka § 281, 1. odst. tr. ř., totiž stížnost není provedena ve prospěch obžalovaného.

Citace:

č. 6016. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 431-432.