Čís. 5872.

Obsloužil-li vinník po 14. hodině den před volbou několik osob podáním alkoholického nápoje, jde o činnost opětovanou a je dán podklad pro závěr, že podával v zakázané době alkoholické nápoje.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1937, Zm IV 161/37.)
Nejvyšší soud přezkoumav trestní věc proti obžalovanému pro přečin podle §§ 32 a 58, I, č. 7 zák. čís. 123/1920 Sb. z. a n., odmítl zmateční stížnost obžalovaného, pokud uplatňovala důvody zmatečnosti podle § 385, čís. 1 a) a 3 tr. ř.
Z důvodů:
Prováděje důvod zmatečnosti podle § 385, čís. 1 a) tr. ř., tvrdí stěžovatel, že nebylo prokázáno, že by byl v kritické době, t. j. po 14. hodině dne 18. května 1935 (§ 32 zák. čís. 123/1920 ve znění vyhlášky čís. 98/1935 Sb. z. a n.) podával hostům v krčmě svého tchána Z. alkoholické nápoje, neboť prý svědek F. nemohl potvrditi, že by byl viděl, že on (obžalovaný) někomu nápoje podával; sklenice, které svědek na stole viděl, zůstaly prý na stole státi ještě od dopoledne.
Těmito námitkami neprovádí však stěžovatel uplatňovaný hmotně- právní důvod zmatečnosti po zákonu, totiž ve shodě s ustanovením § 33, odst. 3 por. nov., podle něhož je nejvyšší soud povinen založiti své rozhodnutí o věcných důvodech zmatečnosti na skutečnostech zjištěných odvolacím soudem. Tento však zjistil, že obžalovaný v kritické době obsluhoval hosty v hostinci svého tchána a že hosté v době okolo 22. hodiny pili ve jmenovaném hostinci pivo. Avšak ani v té části, v níž stěžovatel uplatňuje tento důvod zmatečnosti námitkou, že se k naplnění skutkové podstaty přečinu, jímž byl stěžovatel uznán vinným, vyžaduje činnost obchodnická a že nestačí, když někdo někomu podá jednu sklenici piva, není zmateční stížnost provedena ve shodě s uvedeným ustanovením § 33, odst. 3 por. nov., když je zjištěno, že obžalovaný obsloužil více osob, tedy že šlo o činnost opětovanou, čímž je také dán bezpečný základ pro popíraný právní závěr, že obžalovaný v den před volbou po 14. hodině po dával alkoholické nápoje. Tato část zmateční stížnosti byla proto podle § 434, odst. 3 tr. p. odmítnuta jako zákonem vyloučena.

Citace:

č. 5872. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 175-175.