Čís. 6018.

Orgán vrchnosti požívá ochrany podle zák. čl. XL:1914 již tehdy, je-li formálně oprávněn k příslušnému výkonu; netřeba proto zkoumati, zda v jednotlivém případě byl jeho výkon povolání účelný a nutný.
(Rozh. ze dne 26. října 1937, Zm IV 534/37.)
Městský strážník, byv upozorněn, že A. tropí na tržišti nepřístojnosti a obtěžuje kohosi, vyzval A., aby s nimi šel na městský úřad za účelem zjištění totožnosti. A. se po cestě strážníkovi vytrhl a udeřil ho pěstí do prsou; proto musel býti předveden násilím. V trestním řízení A. namítal, že strážník neměl důvodu, aby ho předvedl na městský úřad, takže jeho výkon nebyl po právu. Oba soudy nižších stolic uznaly A. vinným přečinem násilí proti orgánu vrchnosti podle § 4, odst. 2 zák. čl. XL:1914, ježto zjištěným, činem mimo případ shluknutí násilím překážel orgánu vrchnosti v takovém výkonu jeho povolání, který byl po právu, a skutkem mu ublížil při jednání, které plynulo z jeho povolání.
Nejvyšší soud zmateční stížnost obžalovaného částečně odmítl, částečně zamítl.
Z důvodů:
Po zákonu z důvodu zmatečnosti podle § 385, čís. 1 a) tr. ř. uplatněná zmateční stížnost, pokud uvádí, že obžalovaný nejednal úmyslně a že strážník nebyl ve výkonu svého povolání, je bezzákladná.
Zjistil-li odvolací soud, že se obžalovaný z rukou strážníka vytrhl a udeřil ho pěstí do prsou, dospěl ke správnému závěru, že obžalovaný jednal úmyslně. Odvolací soudí zjistil dále, že zakročujícímu strážníku bylo hlášeno, že se obžalovaný dopouští nepřístojnosti a bylo mu oznamovatelem přímo na obžalovaného ukázáno, a že strážník obžalovaného předváděl za účelem zjištění jeho totožnosti, ježto ho osobně neznal. Toto zjištění připouští jen ten závěr, že strážník byl i objektivně oprávněn obžalovaného předvésti za účelem zjištění jeho totožnosti, když totožnost nemohla býti pouhými legitimováním zjištěna, a že tedy výkon jeho byl po právu. Jinak orgán vrchnosti požívá ochrany podle zák. čl. XL:1914 už na tom základě, pokud je formálně oprávněn k příslušnému výkonu a není třeba zkoumati, zdali v jednotlivém případě byl jeho výkon povolání účelný a .nutný.

Citace:

č. 6018. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 435-436.