Čís. 5862.

K »výkonu služby« lesního strážného personálu, chráněnému podle § 81 tr. zák., náleží i dohled k odvážení lesních plodů z lesa, lesní správou prodaných.
(Rozh. ze dne 24. března 1937, Zm II 579/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž stěžovatel byl uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. z. a přestupkem podle § 312 tr. z.
Z důvodů:
Zmateční stížnost, uplatňující důvody zmatečnosti podle čís. 4, 9 a) § 281 tr. ř., není důvodná.
Podle zjištěná napadeného rozsudku odvážel obžalovaný; dne 10. března 1936 jako adjunkt firmy M. a spol., velkoobchod dřívím v P., z lesa velkostatku N. dříví, které tam měla firma zakoupeno, které však nebylo ještě úplně zaplaceno; dostavivší se lesní správce O., který měl od důchodní správy velkostatku příkaz, aby odvážení dříví nepřipustil, dokud obžalovaný nevykáže úplné zaplacení kupní ceny, vyzval obžalovaného podle tohoto příkazu, aby se vykázal stvrzenkou o zaplacení zbytku kupní ceny, jinak že nesmí dříví odvézti; obžalovaný však této výzvě několikráte opakované nevyhověl, nýbrž uraziv lesního správce slovy, zda je policajtem, že zastavuje lidi na cestě a že takový odznak (totiž služební odznak, který mu lesní správce na jeho žádost, aby se legitimoval, ukázal) může míti každý vandrák, vyzval svého kočího, by s fůrou dřívím již naloženou odjel, a když se lesní O. postavil před vůz a kočímu přikázal, by zastavil, uchopil sám opratě a šlehl do koní, takže O., nechtěl-li býti přejet, musil odskočiti, při čemž byl podsedním koněm strčen do levého ramene.
V tomto skutkovém ději shledal nalézací soud jednak — pokud jde o zmíněné urážlivé výroky — skutkovou podstatu přestupku podle § 312 tr. z., jednak — pokud jde o popohnání koní proti lesnímu správci, stojícímu před povozem — skutkovou podstatu zločinu podle § 81 tr. z. a odůvodnil to tím, že lesní správce O., chtěje obžalovanému zabrániti v odvážení dříví dosud úplně nezaplaceného, postupoval u výkonu své služby, a že tedy obžalovaný, který si byl toho vědom, kdyžtě správce O., kterého osobně znal, byl ve svém revíru ve stejnokroji, s puškou a služebním odznakem, uvedenými výroky zlehčil úřední autoritu lesního správce (§ 312 tr. z.), tím pak, že vzal opratě a šlehl do koní, jednal ve zřejmém úmyslu, aby zmíněný služební úkon lesního správce zmařil (§ 81 tr. z.).
Zmateční stížnost vytýká napadenému rozsudku v příčině zločinu podle § 81 tr. z. právní mylnost tvrdíc, že lesní správce O. nebyl k uvedenému úkonu podle své služby, pokud se týče podle vrchnostenského příkazu mu uděleného formálně oprávněn, nebo, že z mezí svého formálního oprávnění vykročil.
Je nerozhodno, zda správce velkostatku je vrchností a zda O. vykonával vrchnostenský příkaz této správy, kdyžtě k naplnění skutkové podstaty zločinu podle § 81 tr. z. stačí, postaví-li se pachatel na odpor výkonu služby osoby v § 68 tr. z. pojmenované. Podle §§ 53—58 lesního zákona ze dne 3. prosince 1852, čís. 250 ř. z., patří k výkonu služby lesního strážního personálu udržování veřejné bezpečnosti v lese a ochrana lesního majetku. K lesnímu majetku náleží nejen stromy a ostatní rostlinstvo v lese rostoucí, nýbrž také plody lesa, tedy i dříví na zemi ležící, ať už bylo ulámáno nebo samo odpadlo (roští a pod.), anebo bylo pokáceno a je připraveno k odvezení. Prodej lesních plodů, tedy i dříví, patří jistě do oboru soukromého hospodářství lesní správy, avšak dohled k odvážení lesních plodů, lesní správou prodaných, z lesa náleží do oboru udržování veřejné bezpečnosti v lese a lesního majetku. Jestliže tedy O. vykonávaje tento dohled proti obžalovanému zakročil, vykonával službu lesního strážního personálu a požíval ochrany § 68, resp. § 81 tr. z. Měl-li obžalovaný za to, že zakročení O., které po formální stránce spadalo do výkonu jeho veřejné služby, je v rozporu se soukromoprávní úmluvou jeho, resp. firmy, kterou zastupoval, se správou velkostatku, měl se domoci nápravy prostředky, které poskytuje zákon k vyřízení soukromých rozepří. Svémocným a násilným jednáním proti O. a proti jeho služebnímu zakročení se dopustil zločinu veřejného násilí podle § 81 tr. z., kterým byl právem uznán vinným. Tím padají také veškeré námitky stěžovatelovy proti odsouzení pro přestupek § 312 tr. z., pokud uplatňují důvod právní mylnosti s toho hlediska, že O. nebyl ve výkonu služby.

Citace:

č. 5862. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 160-162.