K diskusi o kritice ustanovení § 158 obč. z.

Právní domněnky nejsou nedotknutelnými dogmaty a revise občanského zákona bude musiti jim věnovati obzvláštní
pozorností. Na neudržitelnost právní presumpce § 158 obč. zák. poukázal v předešlém čísle p. Dr. Svatopluk Čech. Navazuji na jeho úvahu:
Při měnění dotyčné normy a následujících bude třeba
obírati se otázkou, zda okruh osob, kterým dosud přísluší právo
popříti manželský původ dítěte, nemá býti rozšířen o matku.
Ze zprávy výboru rak. panské sněmovny se dovídáme, že při
poslední novelisaci občanského zákona byl při otázce, zda dítěti
má býti přiznáno právo, aby popřelo svůj manželský původ,
sveden prudký boj. Na konec dítěti tohoto práva se dostalo,
ovšem silně podvázaného, zejména tím, že jeho uplatňování učiněno závislým na souhlasu matky.
Ponechávám stranou, zda upřílišněná citlivost, pro kterou matce
odepřena bezprostřední legitimace k žalobě, byla na místě. Nebudiž však pominuto mlčením, že, jak Krainz upozorňuje, již i dle původního znění zákonného byla také matka, a to jako dědička svého manžela za podmínek § 759 obč. z. oprávněna dotyčnou žalobu podati.
Zájem o dítě, a tento zájem přes proudění divergentních
ideových směrů jest všeobecný, vyžaduje nutně, aby bylo matce,
u níž zájem pro její dítě je nejsilněji vyvinut, propůjčeno
právo, aby směla domáhati se u soudu, by dítě její bylo prohlášeno za nemanželské. Tohoto, práva zajisté použije jen na prospěch dítěte.
K jakým anomáliím a nesociálním tvrdostem vede nynější
zákonný stav, jest naznačeno v citované stati p. Dr. Čecha. Je mi
znám případ: žena, s níž její manžel nežije několik let, sdílela
domácnost se železničním zřízencem, který utrpěl ve svém povolání úraz, jemuž podlehl. Dotyčná žena nedostává pro pohrobka od úrazové pojišťovny rentu, poněvadž dítě platí za manželské. Musí vyčkati, zda a s jakým úspěchem bude se její manžel, který ovšem se o dítě nestará, domáhati soudního rozsudku ve smyslu § 158 obč. z. Žaloba o rozluku, kterou on více než před rokem
podal, není dosud vyřízena.
Jest ještě možný další prostředek, aby právní stav byl v soulad uveden se stavem skutečným, změnou ustanovení o presumpční době v § 138 obč. z. stanovené. Dle této normy platí dítě do deseti měsíců po úplném zrušení manželského svazku zrozené za manželské. Jest známo, jak dlouhé doby vyžaduje, nežli lze dosáhnouti právoplatné rozluky anebo rozsudku o neplatnosti manželství. Jest dále známo, že manželé od zahájení soudních kroků, jimiž k úplnému zrušení nebo rozvázání svazku manželského směřují, již spolu neobcují; dokonce žádají-li v nespor. řízení o rozluku pro nepřekonatelný odpor, ani po celý rok spolu manželsky žíti nesmějí. Není třeba dalších dedukcí o tom, že nemožno setrvati při presumpci dle § 138 obč. z. —
Je-li již nějaká domněnka nutná, bylo by spravedlivější a odpovídalo by poměrům, kdyby počátek této desetiměsíční lhůty
byl připjat k soudnímu zahájení směřujícímu k rozvázání manželského svazku vůbec, tedy k podání žaloby o rozluku, o rozvod, k žádosti o dobrovolný rozvod а k podání žaloby o neplatnost. — Nastala-li snad mezi manžely do této lhůty dohoda,
bylo by možno dítě považovati za manželské. —
Tímto kusým náčrtem nejsou vyčerpány ani propracovány
veškeré otázky související s reformou domněnky o manželském
původu. Připojuji se jím k hlasu, který volá po změně ustanovení
zákonných, jež jsou přežitkem a jež jsou namnoze jen na škodu
dětí, o které jest nejvíce pečovati. Dr. Arnošt Steiner.

Citace:

Návrh, aby dělničtí tajemníci byli připouštěni k úřadu soudcovskému. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 11, s. 375-375.