Povážlivý postup nejv. soudu.

Nej. soud rozsudkem ze dne 28. prosince 1920, Č. j. Rv. I. 795/20 odmítnul dovolání jako opožděné, poněvadž jde o spor pachtovní a dovolání mělo býti podáno ve lhůtě osmidenní.
Tento rozsudek byl rozsudkem nejvyššího soudu ze dne 2. února 1921 opraven v ten způsob, že se dovolání pokládá za včas podané a dovolání vyhověno.
Z důvodů uvádím: »Dovolání žalující strany bylo podáno včas, jelikož poslední den osmidenní lhůty jí k tomuto opravnému prostředku dle § 573 c. ř. s. příslušející připadl na neděli dne 21. listopadu 1920, a proto jest následující den všední (den 22. listopadu 1920), kteréhožto dne bylo dovolání odevzdáno poštovní dopravě, pokládati za poslední den lhůty. Poněvadž v rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 28. prosince 1920, Rv. I. 795/20-1, bylo zřejmým nedopatřením — přehlédnutím, že den 21. listopadu 1920 byl neděle, vysloveno, že dovolání jest opožděno, bylo je k návrhu žalující strany vedle § 419 c. ř. s. opraviti;
a přikročiti k věcnému vyřízení dovolání žalobcova.«
Tento názor nejvyššího soudu je bezpečnosti právní a zásadě o právní moci přímo nebezpečný. Je také s § 419 c. ř. s. v příkrém odporu. Drží se patrně v něm jen slůvka »kdykoli«, ale přenáší se nápadným způsobem přes to, aby uvažoval, je-li přehlédnutí nejvyššího soudu, opominuti jeho zjistiti, byla-li 21. listopadu 1920 neděle, tedy zkrátka zapomenutí na určitý předpis právní, chyba v myšlení vskutku také »patrnou nesprávností«, již by bylo lze klásti na roven pouhým chybám ve psaní nebo v počtech, jak žádá § 419 c. ř. s. V literatuře české máme práci Horovu, O právu opravy v civilním procesu« (Sborník veř. pr. VIII.). Pro koho píší naši theoretikové, když se k výsledkům jejich práce nehledí ani u nejv. soudu? Dr. P.

Citace:

O příslušnosti k rozhodování o nárocích proti státu. (Příspěvek k zákonu z 2. listopadu 1918 č. 4 sb. z.a n.). Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 12, s. 404-406.