Nárok státu na daň z obratu je nárokem veřejnoprávním a nelze ho proto uplatňovati pořadem práva. Žalobu o zaplacení daně z obratu podanou jest tedy odmítnouti.

Důvody nejv. soudu: Sporný nárok jest rázu veřejnoprávního a jest proto vyloučen pořad práva k jeho uplatnění. To plyne z údajů žalobních, jež nebyly změněny v řízení před soudem prvé stolice.
Žalující stát požaduje žalobou daň z obratu vybranou žalovanou bankou a státu dosud neodvedenou za roky 1922—1925. Poukazuje na §§ 11 a 12 zákona č. 268/23, dovozuje žalobce, že inkasovaná daň z obratu patří jemu, že stát nabývá nároku na tuto daň placením podnikateli, že žalovaná banka nemohla nabýti práva na inkasovanou tuto daň, ježto jednala jen jako zástupce podnikatele, že však odmítla zaplatiti zažalovanou částku na dani. Žalující stát vymáhá tudíž na žalované dlužnou daň z obratu, čímž uplatňuje nárok veřejnoprávní a ne soukromoprávní. Soud nesmí se zabývati otázkou, zda sporný nárok proti žalované oprávněn jest zákonem č. 268/23, neboť není v tomto zákoně ustanovení, že by daň jím upravená mohla býti vymáhána soudně, naopak stanoví § 23, že nedoplatky daně vymáhají se jako přímé daně. Jde o dávku veřejnoprávní, kterou stát může vymáhati jen svými příslušnými orgány podle uvedeného zákona, ne však soudně. Právní povaha tohoto veřejnoprávního nároku nezměnila se v soukromoprávní ani dějem vylíčeným v žalobě.
Žalující stát nevystupuje ani v tomto sporu jako podmět soukromoprávní (na př. jako smluvní strana nebo jako strana poškozená ve svých soukromoprávních zájmech atd.), nýbrž jako nadřízený podmět veřejnoprávní, oprávněný předpisovati a vybírati veřejné dávky a vymáhati je na svých příslušnících jako podřízených podmětech u výkonu výsostního práva (sr. také rozhodnutí č. 6461. a 6534 sb. n. s.). To plyne ze zákona č. 268/23 jako jediného předpisu právního, upravujícího povinnost platiti daň z obratu a právo státu ji požadovati.
Tím jest vyloučeno vymáhání této daně podle předpisů soukromého práva a jest vyloučen i pořad práva. Ani tím, že žalovaná banka vybrala a podržela pro sebe částky vypadající podle žaloby na daň z obratu, nevzešel státu soukromoprávní nárok na tuto daň proti žalované, nýbrž jeho nárok zůstal veřejnoprávním, takže soudy nesmí o něm rozhodovati.
Nižší soudy neměly se zabývati sporným nárokem věcně, nýbrž měly odmítnouti žalobu, což činí dodatečně dovolací soud podle § 42 j. n., ježto nejde o občanskou právní věc podle § 1 j. n.
Výrok o útratách založen jest na § 51 odst. 3 c. ř. s.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 30. června 1931, R II 215/30. Karel Jelínek.

Citace:

JELÍNEK, Karel. Nárok státu na daň z obratu je nárokem veřejnoprávním a nelze ho proto uplatňovati pořadem práva. Žalobu o zaplacení daně z obratu jest tedy odmítnouti.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 16, s. 522-523.