Sociálněkulturní potřeby české žurnalistiky.

(Dokončení.)
U nás podniklo České učení pro politické vědy v Praze ve školním roce 1913/1914 pokus se zvláštními kursy pro žurnalisty. Vedle přednášek všeobecně politicky vzdělávacích (o vývoji státu, o ústavní i správní organisaci, o zahraničních záležitostech, o branné moci, o dějinách české politiky, o politických stranách, jejich vývoji, programech a organisaci, o anglickém parlamentarismu, o správě hospodářské a sociální, o rozpočtu a financích státních i o správě finanční) o slušném celkovém počtu 50 přednáškových hodin pořádány byly pro žurnalisty jako zvláštní doplněk přednášky o právu autorském a tiskovém, o novinách a jejich povaze i dějinách, o novinářské technice a organisaci zpravodajství, o zpravodajství světovém, o administraci, inserci a reklamě, k tomu pojil se výklad o řečnictví, zamýšleny byly též exkurse a pod. Úspěch těchto zařízení byl však nepatrný; přednášky, i specificky novinářské, těšily se daleko většímu zájmu širších kruhů posluchačstva, nežli žurnalistů, pro něž byly určeny.
I kdyby nebylo početných a právě v poslední době se množících příkladů vzdělávacích zařízení pro žurnalisty v cizině, je po našem názoru také u nás již nezbytno umožniti nejenom odbornou vědeckou přípravu pro žurnalistický dorost, podobně jako máme již ode dávna zařízeny akademie pro umění výtvarné a hudební a nověji i školy dramatické, nýbrž jest nám postarati se i o poučení o žurnalistice především pro vysokoškolské posluchače a široké kruhy vzdělaného obecenstva vůbec, aby nabyly rozhledu o technice, organisaci a potřebách tisku, aby dovedly s porozuměním a kritičností noviny čísti a posuzovati i aby se tak v obecenstvu povzneslo politické vzdělání i soudnost hospodářská. Z tohoto širšího, pro význam a úkoly tisku lépe připraveného obecenstva pak mohou vzejíti oni externí spolupracovníci z kruhů odborných i ze vzdělaného obecenstva vůbec, kterých je právě v našem národě i u srovnání s našimi Němci dosud bohužel nepoměrně málo a bez kterých se dnes žádný list na výši doby stojící na trvalo obejíti nemůže.
Posléze jsou vzdělávací zařízení pro žurnalistiku též neobyčejně vhodným oplodněním studia vysokoškolského novými předměty pro politické a kulturní vzdělání širších kruhů vůbec. Povaha žurnalistického učení vyžaduje totiž, aby soustavně uvádělo především do poznání doby současné, kde i vzdělancům způsobuje neobyčejné potíže nepřístupnost a nesoustavnost materiálu i nedostatek literárního jeho zpracování. Výklady na novinářském učení musí, mají-li hověti svému úkolu, v především dáti základ pro důležitou a nezbytnou „vědu o přítomnosti“. Nesmějí obsahovati to, co je snadno dostupno v dobrém a přehledném zpracování literárním nebo dokonce ve známých příručkách či učebnicích, nýbrž především to, co se na universitě či na vysoké škole nepřednáší, nebo věci sice známé a přednášené, ale v účelném shrnutí z hlediska žurnalistiky a přizpůsobené jejím potřebám.
V uznání této potřeby ministerstvo školství a národní osvěty na základě předběžných porad se zástupci žurnalistických organisací,
Sociální revue. 25 již v červenci 1920 konaných, pojalo úmysl zaříditi při právnické a filosofické fakultě Karlovy university v Praze žurnalistické kursy, jejichž přípravné práce byly svěřeny pisateli této stati.
Písemná anketa o co nejúčelnějším uspořádání těchto kursů u všech osobností našeho života vědeckého, spisovatelského a novinářského, u kterých zájem o věc byl předpokládán, autorem pořádaná, vítala skoro na veskrz vřele myšlénku odborné vědecké přípravy pro povolání novinářská.
Jeden z nejstarších a nejlepších českých novinářů a spisovatelů uvítal toto zařízení „jen radostně. Již, prý, proto, aby naše novinářství bylo povzneseno na vyšší úroveň odbornou i mravní. Úcta i vážnost k novinám poklesla, úcty ke stavu novinářskému vůbec není. V té věci je třeba důkladné nápravy a je třeba, aby v lidech, kteří se hodlají oddati novinářství, bylo vypěstováno vědomí nesmírné odpovědnosti, kterou mají k veřejnosti, pro kterou chtějí pracovati. Aby v nich bylo vzbuzeno svědomí. Aby z nich byl vychován pevný charakter. A zdá se, že je k tomu svrchovaný čas!“
Došlé odpovědi obsahovaly zároveň tolik návrhů a podnětů pro učební osnovu novinářského učení, že by toto učení, zahrnujíc encyklopedicky snad všechno lidské vědění, bylo vyžadovalo intensivního studia 4 až 5letého.
Několikeré porady vyhlédnutých osobností učitelských i užšího komitétu z nich zvoleného měly těžký úkol, z přemíry požadavků a podnětů vybrati jádro nejnezbytnější a nejúčelnější. Na podkladě svých původních návrhů a dodatků v nich těmito poradami provedených vypracoval pak pisatel konečný návrh organisačního řádu a učební osnovy českého učení novinářského, který byl také schůzí žurnalistických organisací přijat a doznal i ve shromáždění české obce novinářské dne 12. května t. r. plného souhlasu. Dle toho má býti české novinářské učení při Karlově universitě v Praze zařízeno, jak následuje:
Účelem dvouletého českého „učení pro vědeckou a technickou přípravu k povolání žurnalistickému“ při právnické a filosofické fakultě Karlovy university v Praze jest jednak umožniti odbornou vědeckou přípravu pro žurnalistická povolání, jednak též poskytnouti posluchačstvu vysokoškolskému a širokým kruhům vzdělaného obecenstva vůbec příležitost ku poučení o technice a organisaci, o potřebách a úkolech tisku i ke zvýšeni politického vzdělání a soudnosti ve věcech hospodářských.
Do tohoto odborného studia novinářského zapisují se:
a) jako řádní posluchači aktivní žurnalisté v československé republice činní na základě doporučení stavovských organisací novinářských, ministrem školství a národní osvěty určených;
b) jako řádní posluchači dále též všichni, kdož předchozím vzděláním vyhovují podmínkám k zápisu za řádného posluchače kterékoliv vysoké školy tuzemské;
c) jako mimořádní posluchači ti, kdož s jinakým dostatečným vzděláním byli ředitelstvím po slyšení profesorského sboru neb novinářských organisací k návštěvě tohoto studia připuštěni.
Novinářské učení se dělí ve 3 odbory:
a) pro žurnalistiku politickou,
b) pro žurnalistiku hospodářskou,
page number='00385'/>371
c) pro obor literárně-umělecký (feuilleton, politika vědecká, literární a umělecká, nauková publikace, soudní síň, causerie místní, módní, společenská, sport a pod.).
Řádní posluchači jsou povinni, přihlásiti se alespoň do jednoho z těchto odborů a tvoří pro ně pak veškeré přednášky a cvičení odboru jimi zapsaného jednotný celek, který musí býti jimi jako celek zapsán a frekventován.
Za učitelské síly novinářského učení povolávají se:
a) pro přednášky a cvičení specificky-časopisecká novinářští odborníci z praxe, jakožto honorovaní docenti (titulární profesoři);
b) pro ostatní předměty profesoři a docenti vysokých škol, dle potřeby i jiní odborníci.
Vyučování na novinářském učení záleží:
a) v celosemestrálních přednáškách a cvičeních všem neb dvěma odborům společných;
b) ve zvláštních přednáškách a cvičeních pro každý jednotlivý odbor;
c) v ojedinělých přednáškách a přednáškových cyklech o jednotlivých speciálních předmětech;
d) v odborných exkursích do sezení zákonodárných sborů a jiných zastupitelstev politických a zájmových, do podniků časopiseckých, knihtiskařských, průmyslových a pod.
Návštěva přednášek a cvičení odboru posluchačem zvoleného jest pro řádné posluchače povinná a kontroluje se po případě občasnými presenčními listinami. Účastníci seminárních cvičení jsou zavázáni k pracím, od ředitele cvičení uloženým; nedostatečná frekvence cvičení neb neúčast na pracích seminárních zbavuje práva, ucházeti se o potvrzení návštěvy neb o připuštění ke zkoušce státní.
Dle potřeby doporučí se frekventantům, poslouchati určité přednášky na fakultách universitních neb na jiných vysokých školách v Praze.
Školní rok a prázdniny řídí se dle norem pro Karlovu universitu v Praze platných.
Povinné předměty každého odboru nepřekračují zpravidla 20 hodin týdně a přednášejí se co možná mezi 10. a 14. hod.
Kursy se opakují prozatím jen každá 2 léta.
O školném a osvobození od školného platí normy universitní.
Studium novinářského učení zakončeno jest pro řádné posluchače závěrečnou státní zkouškou, jejíž hromadné termíny jsou vždy koncem července druhého roku studijního a počátkem října, ledna a dubna školního roku následujícího.
O vykonané státní zkoušce vydá se kandidátovi vysvědčení (diplom).
Zkušební řád vydá a zkušební komisaře jmenuje ministr školství a národní osvěty. Alespoň jeden člen komise bude vzat z praktických žurnalistů. Jinak platí o zkoušce a taxách zkušebních obdobně předpisy o státních zkouškách státovědeckých.
K absolventům žurnalistického učení, kteří složili závěrečnou státní zkoušku s dobrým prospěchem, vezme se předem zřetel při udílení cestovních stipendií k návštěvě žurnalistických či politických, národohospodářských nebo literárně-uměleckých zařízení vzdělávacích v cizině.
Pro mimopražské žurnalisty bude vždy nejpozději na sklonku druhého roku pořádán v Praze nebo na venkově asi 4nedělní kurs, obsahující dle zvláštní učební osnovy veškeré podstatné předměty universitního učení časopiseckého, doplněný dle potřeby venkovské žurnalistiky dalšími předměty praktickými (administrace, expedice atd.).
Přednášky nebo přednáškové nástiny k těmto kursům budou přihlášeným účastníkům předem rozeslány; kursovní vyučování samo bude pak již rázu diskusního a seminárního.
Veškeré vyučovací síly časopiseckého učení jmenuje ministr školství a národní osvěty, který pověří jednoho z učitelů povinných předmětů organisací a jednotným vědeckým řízením učení.
Profesoři a docenti povinných předmětů časopiseckého učení tvoří učitelský sbor, který se pod předsednictvím ředitele schází dle potřeby, nejméně však vždy na počátku a na konci každého semestru, k poradám o návrzích stran učební osnovy, povolávání docentů, připouštění posluchačů k zápisu a ke státní zkoušce, osvobození od školného a pod.
K zasedáním učitelského sboru vysílají stavovské organisace žurnalistické po jednom zástupci vždy na celé dvouleté studijní období jmenovaném.
Náklady časopiseckého učení nese stát v ressortu ministerstva školství a národní osvěty. Při vyměření příslušné dotace bude pamatováno i na opatření věcných pomůcek, z nichž by mohlo postupně býti vybudováno novinářské museum a odborná knihovna, i na vydání hlavních přednášek knižně nebo litograficky.
Časopisecké, knihtiskařské a nakladatelské podniky, úřady a samosprávné sbory budou požádány, aby seminární knihovně novinářského učení dodávali po výtisku publikací jimi vydaných.
K tomu dlužno poznamenati: Rozdělení ve tři odbory dle tří hlavních směrů žurnalistické činnosti provedeno celkem dle návrhů Bücherových v Lipsku. U nás vyslovována částečně pochybnost zejména co do vhodnosti třetího odboru (literárně-uměleckého), v němž prý denní listy nejsnáze mohou si sjednati spolupracovníky externí. Přimlouvali se však za jeho zřízení nejhorlivěji právě vědečtí a zároveň též žurnalisticky činní příslušníci těchto oborů.
Současnému zápisu do dvou nebo všech odborů, jinak přípustnému zabrání asi prozatím fakticky časová kolise přednášek a cvičení.
Aby byl žurnalistickému učení zabezpečen ráz pevného celku, smějí posluchači, kteří by si chtěli vybrati jen některé předměty, zapsáni býti jen jako mimořádní, třebas jinak měli nárok na zápis jakožto posluchači řádní.
Občasná kontrola návštěv byla požadována v četných dobrozdáních a byla na loňských kursech konsulárních a diplomatických prováděna občas posluchači samými.
Stavovské korporace novinářské přály si důrazně zavedení závěrečné státní zkoušky, hodlajíce prý se pak ve stavovském zájmu zasaditi o to, aby kromě případu zvlášť již osvědčeného vynikajícího nadání žurnalistického neb spisovatelského nebyl nikdo za člena redakce denních listů přijat, kdo se nevykáže absolvováním a závěrečnou státní zkouškou novinářského učení.
Aby se před budoucí konečnou úpravou novinářského učení vyzkoušelo nyní navrhované jeho zařízení, obmezeno toto učení prozatím na jediný kurs dvouletý. Zařízení kratších vzdělávacích kursů pro mimopražskou žurnalistiku bylo organisacemi novinářskými zvlášť vřele doporučováno.
Pro žurnalisty bylo již nyní systemisováno několik cestovních stipendií za hranice, a jest žádoucno, aby byla tato stipendia soustavněji vybudována.
Účast žurnalistických korporací při provádění novinářského učení netřeba zajisté zvláště ospravedlňovati.
Pokud jde o učební osnovu novinářského učení, zavádí tato jednak přednášky všeobecné pro všechny obory (pro žurnalistiku politickou, hospodářskou i literárně-uměleckou), jež soustředěny téměř na veskrz v prvém ročníku, kdežto druhý ročník, pro nějž podrobnou učební osnovu vzhledem k rozmanitosti předmětů prozatím podati nelze, určen jest pro specielnější přednášky a hlavně pro cvičení a exkurse, které postupem druhého roku budou ve vyučování zabírati místo vždy výhradnější.
V podrobnostech navržena jest učební osnova českého učení novinářského asi takto:
I. Celosemestrové přednášky, společné všem 3 odborům.
I. Dějiny, technika a organisace časopisectví. — 2. Novinářská čeština. — 3. Hlavní novodobé proudy filosofické. — 4. Základní myšlénky právního řádu. — 5. Základy nauky národohospodářské. — 6. Základy finanční vědy. — 7. Hospodářský a politický zeměpis. — 8. Vývoj ideí a hnutí sociálních od francouzské revoluce. — 9. Nástin starého a nového Orientu. — 10. Vývoj a význam vědy a praxe technické.
Úhrnem 14 hodin v 1. a 15 hodin v 2. semestru.
Přednáškové cykly, společné všem odborům:
Právo autorské. — Právo tiskové. — Ethika novinářství a veřejného života vůbec. — Dějiny časopisectví československého. — Organisace světového tisku a profily vynikajících žurnalistů. — Rozbor sociálních jevů normálních a pathologických.
Všem odborům budou společny též cvičebné kursy, potřebám novinářství přizpůsobené, z oněch moderních jazyků západních a slovanských, ku kterým se přihlásí dostatečný počet posluchačů, alespoň po 2 hodinách týdně, rovněž cvičení ve stenografii české, po případě i jinojazyčné.
II. Přednášky pro jednotlivé odbory.
A. Celosemestrové přednášky odboru pro žurnalistiku politickou.
11. Vývoj světové války a hlavní politické problémy moderní doby. — 12. Hlavní problémy práva mezinárodního. — 13. Historický vývoj českého státu. — 14. Dějiny české politiky od roku 1879. — 15. Politické směry a strany vůbec a v československé republice zvlášť. — 16. Ústava Československé republiky. — 17. Správní organisace československé republiky. — 18. Hospodářsko-politický zeměpis československé republiky. — 19. Statistika a politika populační.
Přednáškové cykly odboru pro žurnalistiku politickou:
Národnostní otázka v republice československé. — Čechoslováci za hranicemi. — Zahraniční politika naší emigrace ve světové válce. — Mírové smlouvy. — Příčiny světové války. — Průběh světové války. — Organisace branné moci a vojenské zřízení novodobých států. — Parlamentarismus v Anglii, Francii a jiných státech. V druhém ročníku též kratší přednášky o současné Anglii, Francii, Americké Unii, Německu, Rusku, Balkáně, Japonsku, o poměru státu a církve, o koloniální otázce a pod.
B. Celosemestrové přednášky odboru pro žurnalistiku hospodářskou.
Společně s odborem pro žurnalistiku politickou s týmž počtem hodin přednášky o hlavních problémech práva mezinárodního, o ústavě a správní organisaci, o hospodářsko-politickém zeměpisu československé republiky a o statistice a politice populační a kromě toho dále tyto předměty: 20. Základy politiky národohospodářské. — 21. Hospodářská a sociální politika československé republiky. — 22. Bankovnictví a bursa. — 23. Finance státní a samosprávné. — 24. Ústavní právo finanční. — 25. Statistika všeobecná a československá. — 26. Organisace světového obchodu a průmyslu.
Přednáškové cykly a ojedinělé přednášky odboru pro žurnalistiku hospodářskou o těchto thematech:
Finanční vývoj moderních států (Anglie, Francie, Německa, Americké Unie, Japanu). — Finanční politika československé republiky. — Mírové smlouvy. — Hospodářské a sociální poměry československé republiky. — Hospodářské a sociální poměry národů západní kultury, národů slovanských, národů blízkého Orientu a národů východoasijských.
C. Celosemestrové přednášky odboru literárně-uměleckého.
27. Encyklopedie dějin náboženství. — 28. Přehled moderních literatur západních. — 29. Přehled moderních literatur slovanských. — 30. Dnešní literatura československá. — 31. Dějiny výtvarných umění. — 32. Význačné zjevy moderní hudby. — 33. Moderní divadlo. — 34. Významné zjevy kultury islámské.
Přednášky a přednáškové cykly odboru literárně-uměleckého.
Dějiny české kritiky literární, hudební, divadelní, výtvarné. — Nejvýznačnější zjevy českého novinářství (Havlíček, Neruda, Barák, Svatopluk Čech, Eim a j.). — Hlavní etapy ve vývoji lékařské vědy a praxe.
Přednáškové cykly míněny jsou vesměs zpravidla jakožto šestihodinové, pro některé specielní předměty pak projektovány jsou přednášky ojedinělé.
V osnově žurnalistického učení tyto přednáškové cykly o menším počtu hodin a přednášky ojedinělé, jež osvědčily se znamenitě již při kursech konsulárních a diplomatických, docházejí nyní ještě širšího použití, daného ovšem rozmanitostí učiva žurnalistovi potřebného. Výpočet jejich zde podaný není ovšem daleko úplný ani definitivní.
Zvláštní péče budou vyžadovati cvičení seminární, jež mají býti svěřena výhradně praktikům již osvědčeným.
Také seminární cvičení projektují se jednak jakožto všeobecná, jednak jako zvláštní pro každý jednotlivý odbor.
Ve všeobecném semináři budou prakticky s použitím vyučovacích pomůcek a ovšem s doprovodem theoretických výkladů probírány tyto hlavní předměty: 1. Novinářská technika části politické, hospodářské i literárně-umělecké (články, zprávy, polemiky, organisace zpravodajství, způsob, jak v novinách pojednávati o literatuře, umění i jak traktovati feuilletony, novinářská reportáž). — 2. Vnitřní organisace redakce (chef, sekretář, ressorty, technika redigování atd.), psychologické podmínky účinnosti novinářské práce (znalost čtenářstva, novinářský sloh, nadpisy článků a zpráv, lámání sazby atd.). — 3. Tiskárna a základy techniky reprodukční. — 4. Administrace žurnálu (kalkulace, inserce, expedice).
V seminářích dle odborů zřízených budou se na př. konati cvičení ve zpravodajství i zhotovování stručných zpráv o pozoruhodných událostech v životě politickém, hospodářském neb vědeckém. Zprávy od tiskových kanceláří, cizích časopisů a pod. docházející se čtou, kritisují, redakčně zpracovávají a pro tisk upravují; zkoumá se jejich pravdivost, kvalita zdrojů, ze kterých docházejí, důvody pro jejich pravděpodobnost a proti ní, a podobně se vykládají, opatřují komentáři, kritisují a zpracovávají zprávy telegrafické a telefonické. Navštěvují se zasedání politických a zájmových sborů, soudní líčení civilní a trestní, veřejné schůze a tábory, redakce i administrace a tiskárny velkých denníků, tiskové kanceláře a kanceláře insertní, banky, továrny atd., navštěvují se divadla a koncerty a píší se o nich referáty, které se podrobují společné kritice. Poněvadž přirozeně budoucí ředitelé seminářů nemohou býti obeznámeni ani s methodou seminárních cvičení, ani s celkovým příslušným materiálem, budou potřebovati ke konání semináře zvláštní přípravy a snad i odborného vědění, tak že mohou v nejlepším případě počíti až v letním semestru prvního roku školního.
Přirozeně musí býti pro seminář opatřeny nezbytně věcné pomůcky, jako příručky lexikografické, statistiky, mapy, čítarna časopisů, archiv, korespondence atd.; ke spolupráci budou přibíráni též zdejší dopisovatelé do listů zahraničních a zástupci tisku z ciziny, aby přednášeli o novinách svých zemí a pod. Veškeré výklady budou provázeny kritickou bibliografií, poučením o hledání a povaze pramenů i o způsobu, jak jich používati atd.
Žurnalistické korporace si přály též zvláštního vyučování ve stenografii, psaní na stroji a v jazycích moderních. Ačkoliv není u nás po převratu nouze o vzdělávací příležitosti jazykové, nebude nesnadno vyhověti tomuto přání alespoň pro nejčelnější cizí jazyky, jednak a snad nejlépe pomocí zdejších žurnalistů cizojazyčných, jednak jinými učiteli jazyků; některé přednáškové cykly by mohly přímo v cizím jazyce býti přednášeny, po případě žurnalisty neb politiky cizozemskými. —
Vyučovací správa podnikne projektovaným učením žurnalistickým pokus velmi záslužný a zajímavý, ale také velmi odvážný a obtížný; jeho zdar a příští stabilisace žurnalistického učení bude záviseti nejen na přičinění učitelů a správy učení, nebo na podpoře vlády, nýbrž v prvé řadě na porozumění a spolupráci novinářů samých a jejich organisací i na ohlasu, jakého doznají výklady, na novinářském učení konané, v širších kruzích českého vzdělanstva. Spolu se zařízeními sociálně-politickými, ministerstvem sociální péče připravovanými, naše republika chystá i československé žurnalistice a jejím příslušníkům lepší bohdá budoucnost, ve správném vědomí, že dobře založený a vším potřebným opatřený tisk jest, jak dobře podotýká sjezdová resoluce Československé obce novinářské, nejlepším a nejsilnějším spolupracovníkem o ideálech národa.

Citace:

GRUBER, Josef. Sociálněkulturní potřeby české žurnalistiky.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1921, svazek/ročník 2, číslo/sešit 6, s. 314-327, 383-389.