Čís. 9806.

Právoplatné přikázání pohledávky k vybrání odnímá jejímu majiteli právo dobývati přikázanou pohledávku exekučně i co do částky převyšující vymáhanou pohledávku.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1930, Rv I 1486/29).
Žalovaný vedl k vydobytí pohledávky 50.000 Kč dražbu na nemovitost žalobců, na níž byla vymáhaná pohledávka zajištěna. Žalobci domáhali se na žalovaném, by exekuce byla prohlášena nepřípustnou, ježto vymáhaná pohledávka žalovaného byla přikázána k vybrání Antonínu G-ovi k vydobytí jeho pohledávky 754 Kč za žalovaným a žalovanému bylo zapovězeno nakládati s pohledávkou za žalobci. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o nepřípustnost exekuce vnucenou dražbou nemovitosti žalobců, kterou vede žalovaný k vydobytí pohledávky 50.000 Kč zajištěné na nemovitosti exekučním právem zástavním. Tato pohledávka žalovaného byla pro vykonatelnou pohledávku Antonína, G-a 754 Kč zabavena a Antonínu G-ovi k vybrání do výše jeho pohledávky přikázána. Žálobci domáhají se nepřípustnosti exekuce vedené žalovaným z důvodu, že žalovaný není následkem zabavení a přikázání k vybrání své pohledávky oprávněn exekuci tu vésti. Odvolací soud žalobě vyhověl a dovolad soud seznává, že nikoli neprávem. Žalovanému jako dlužníku bylo zapovědí, podle § 294 ex. ř. zakázáno, by se zabavenou pro Antonína G-a pohledávkou nenakládal, zakázáno mu nakládali se zástavou pro pohledávku zřízenou a uloženo mu, že nesmí pohledávku vybrali. Podle § 308 ex. ř. přísluší právo upíatniti zástavní právo zřízené pro pohledávku přikázanou k vybrání vymáhajícímu věřiteli a nikoli dlužníku. Z . toho plyne a odvolací soud správně dovodil, že žalovaný, veda exekuci vnucenou dražbou k uspokojení a tím k vybrání své, mu však zabavené a jeho věřiteli k vybrání přikázané pohledávky, jedná proti zápovědi (§ 294 ex. ř.) a že, uplatňuje exekucí zástavní právo pro dobývanou pohledávku jedná proti ustanovení § 308 ex. ř. K vedení sporné exekuce žalovaný není podle toho oprávněn, exekuce vnucenou dražbou jím vedená není přípustná (§ 35 ex. ř.) a odvolací soud, vyhověv žalobě, nepochybil (srovnej Gl. U. n. ř. 2723, sb. n. s. 2174, 8985). Žalovaný nemůže se s úspěchem dovolávati toho, že jeho pohledávka je daleko Vyšší než pohledávka Antonína G-a a nelze mu přisvědčiti, dovozuje-li 2 toho, že smí svou pohledávku exekučně dobývati. Tuto námitku případně již vyvrátil odvolací soud, poukázav k tomu, že pro pohledávku Antonína G-a byla zabavena celá pohledávka žalovaného, nikoli jen její část, a že proto žalovaný nemůže spornou exekucí, ježto jde o exekuci dražbou, to jest k vybráni pohledávky, vésti ani pro část převyšující pohledávku G-ovu. Nepřípadně také se žalovaný dovolává toho, že prý odepřením exekuce jest ohrožen. Co se toho týče poukázati jest k tomu, že pohledávka žalovaného byla Antonínu G-ovi přikázána k vybrání jen do výše jeho pohledávky, dále, že žalovaný má ochranu i v tom, že podle ustanovení § 310 ex. ř. jednak věřitel obmeškávající se s vymáháním přikázané pohledávky jest práv ze škody z toho dlužníku vzešlé, jednak má dlužník právo žádati za zrušení přikázání pohledávky váhavému věřiteli a žádati o zřízení opatrovníka za účelem vybrání jeho zabavené pohledávky. Tím jsou námitky žalovaného proti napadenému rozsudku vyvráceny a bylo o dovolání uznati, jak se stalo.

Citace:

Čís. 9806. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 538-539.