NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 25 (1916)

Praktické případy.

Válka jako vis maior; plnění jest i tehdy nemožným, lze-li předmět dodávky opatřiti jen s takovými obtížemi, jichž na osobě ku dodání povinné nelze žádati.

Důvody:
Žalovaná měla na základě předchozích uzávěrek dodávati žalobkyni postupně v době od 1. ledna 1914 až do 31. prosince 1914 různá množství oleje. Část doby dodací spadla v jedno s válkou. Žalovaná firma pokládala se následkem války za nucenu, zastaviti dodávku oleje. Žalobě na splnění resp. placení náhrady škody snažila se žalovaná firma čeliti poukazem na ustanovení uzávěrky, že se dodání resp. odebrání mělo během označené doby státi s výhradou »force majeure«. V dotyčném místě uzávěrky jsou k výrazu »force majeure« připojena slova zahrnujíc v to stávku, poruchy v dopravě a nedostatek vagonů«. Žalovaná firma chce nastalou válku podřaditi těmto případům vyšší moci a má za to, že takto již dle smlouvy pamatováno na případ války, který osvobozuje žalovanou firmu od dodávky onoho množství oleje, jež bylo v uzávěrce přislíbeno. S tímto názorem žalované firmy nelze souhlasiti. Ze druhu vypočtených příkladů jest patrno, že jsou míněny jen přechodné poruchy dopravy, že tedy v těchto případech mohl by se činiti jen ná- rok na odklad lhůty. Tomu však tak není u války, jejíž konec jest nedozírný, takže nelze mluvili o smluvním, pro určitý případ stanonoveném zrušení smlouvy. Jinou jest však otázka, není-li vznik války již o sobě dle zákona událostí, jež, přivodí-li nemožnost splnění, může míti v zápětí zrušení smlouvy a osvobození osoby povinné od splnění. Tuto otázku dlužno — jsou-li zde podmínky ještě dále zmíněné — zodpověděti kladně. Válka, nabude-li mocných rozměrů, zasahuje rušivě do všech závodů a ukládá též obchodnímu styku taková omezení, že jest tomu, kdo povinen plniti, zabráněno v tom ať již zákonnými předpisy, ať již také pro nastalý nedostatek předmětů, jež se mají dodati. Tyto podmínky zde tedy musí býti, má-li se mluviti o nemožnosti plnění následkem války. Netřeba ani tak daleko jíti, že by se musilo mluviti o objektivní, správněji však o absolutní nemožnosti plnění. Nejen tehdy, je-li zde bezpodmínečná nemožnost plnění, nýbrž již i tehdy, stalo-li se opatření předmětů, jež se mají dodati, nedostižným, nezdolatelným (unersehwinglich), bude nutno za následek této nemožnosti plnění pokládati zrušení smlouvy a osvobození od povinnosti ku plnění. Uzávěrky, o něž zde běží, byly sepsány ještě před válkou, smluvní strany nemusily tedy počítati s tak mimořádnou událostí a bylo by bývalo přemrštěnou opatrností žalované, jíž na ní nelze žádati, aby dávala do uzávěrek tak zvanou doložku o válce. Přiměřeně obvyklé opatrnosti byla pojata do uzávěrek výhrada předvídatelných rušivých událostí. ... Námitku nedostižnosti, nezdolatelnosti lze opírati o úvahu, že od dlužníka nelze žádati, aby za účelem vyhovění své povinnosti ku splnění obětoval svou vlastní existenci. Tato námitka předpokládá tedy zcela nepřirozenou nutnost nemírného plnění dlužníka, jež na něm nesmí býti žádána. ...
(Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 26. října 1915, č. j. Rv I 499/15/1.) 1 —x—

Viz pod. rozh. v Právníku 1915 str. 896.

Citace:

Válka jako vis maior;. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 1, s. 40-41.