Majitel patentu neručí v zákonném rámci správy (§ 922. obč. zák.) licenciáři za to, lze-li patentovaný předmět zužitkovati technicky i hospodářsky.Proti žalobě na placení licenčních poplatků namítal žalovaný majitel licence mezi jiným, že patentovaný přístroj, jehož využití mu žalobce smlouvou vyhradil, vyšších nákladů výrobních vyžaduje, a že není způsobilým k výtěžku, poněvadž vůbec nemůže býti sestrojen tak, aby byl k potřebě. Prvý soud zamítl tuto námitku žalovaného, ježto předmětem smlouvy licenční není zboží (dotyčný přístroj), nýbrž právo, v daném případě vyráběti patentovaný přístroj. Takové smlouvy licenční jsou povahou svou smlouvami aleatorními, při nichž nemůže zajistiti se výsledek, bude-li možno dotyčný vynález také zhodnotiti pp obchodníčku. Potud jest vyloučeno též ručení za výsledek, a kdož vynálezy takové získají, mají sami nésti případný neúspěch. Soud odvolací nevyhověl odvolání žalovaného, a také jeho dovolání zůstalo bezvýsledným. Důvody nejvyššího soudu: Revise, uplatňujíc důvody §u 502. č. 2. a 4. c. ř. s., nepodává v podstatě ničeho nového. Stejně jako dříve stojí dovolatel na stanovisku, že žalobce ručí za jakost zboží vyrobeného na základě jeho patentu. Názor tento jest však mylným. Kdo koupí licenci na patent, získává tím právo k používání vynálezu. Správa, která stihá prodavače, záleží tu tedy jen v tom, že lze toto právo vykonávati dle úmluvy. Žalobce musí tudíž zavázati se správou, že patent pozůstává po právu nyní i dále, že žalovaný nebude rušen v používání vynálezu a že poskytnutá snad výlučnost tohoto používání zachována zůstane. Je-li však výroba zboží podle vynálezu s úspěchem možná nebo vyplácí-li se, nespadá podle toho do zákonného rámce správy. Jest tudíž nepřípadným, snaží-li se revise rozšířiti správu ze zákona také na technickou a hospodářskou zužitkovatelnost patentovaného předmětu. V tomto směru nemůže obstáti ani dovolací důvod §u 503. č. 4., ani důvod č. 2., uplatňovaný pro zamítnutí znaleckého důkazu o technické a hospodářské bezcennosti patentovaného předmětu.(Rozhodnutí z 20. ledna 1916, Rv I 1096/14.)Dr. Dominik.