1929 Sb., přes to, že obec domovská a obec pobytu se kryjí.

Žádost lékaře, aby okresní úřad uložil domovské obci náhradu léčebných výloh za chudého příslušníka, byla pravoplatně zamítnuta s poukazem, že pro nárok tohoto druhu není podkladu ani v domovském ani v chudinském zákoně.
Lékař vznesl žádost opíraje se o ustanovení § 11, odst. 2 zák. č. 114/1929 Sb., aby tato povinnost byla uložena obci pobytu ošetřovancova. Obec pobytu s obcí domovskou se v konkrétním případě kryjí. Podle § 11, odst. 2 zák. č. 114/29 Sb. jest obec, v níž bydlí nemajetný ošetřovanec, povinna -— nejde-li o platební povinnost nositele sociálního pojištění — s výhradou regresního práva proti tomu, kdo platiti je povinen, vyplatiti lékaři k jeho žádosti náhradu za první pomoc ve výši honoráře úředně stanoveného. Jest tedy obci, v níž bydlí nemajetný ošetřovanec, uložena povinnost k náhradě za první pomoc zcela samostatně a nezávisle na otázce, může-li se obec pobytu v konkrétním případě postihem domoci náhrady částky, za první pomoc lékaři vyplacené, na osobě třetí. Právní důvod tohoto závazku obce pobytu jest zcela samostatný a nemá ničeho společného s povinnostmi plynoucími pro obec domovskou z ustanovení zákonů o domovském právu a o chudinském zaopatření. Jestliže tedy byl dřívějším pravoplatným výměrem administrativního úřadu zamítnut nárok proti obci domovské z toho důvodu, že proň není ani v domovském zákoně č. 105/63 ř. z., ani v chudinském zákoně č. 59/68 č. z. z. podkladu, šlo o jiný právní důvod, než ze kterého se nyní lékař domáhá náhrady na stěžující si obci. Skutečnost, že stěžující si obec jest jak obcí pobytu, tak i domovskou obcí ošetřovancovou a že proto by obec pobytu mohla míti postih jen sama proti sobě, takže se jí effektivně jako obci pobytu náhrady nedostane, nečiní ještě z nároku, proti ní na základě § 11, odst. 2 zák. č. 114/29 Sb. uplatňovaného, nárok proti obci domovské, opírající se o zákon o domovském právu, nehledíc ani k tomu, že regres obce, v níž nemajetný ošetřovanec bydlí, neomezuje se na regresní právo proti domovské obci ošetřovaného, nýbrž přísluší proti každému, kdo platiti je povinen. O věci rozsouzené lze mluviti jen, je-li tu naprostá identita věci sporné a sporných stran. V daném případě je identita sporných stran nepochybná a nepopřená. Identická je sporná věc, jsou-li veškery znaky, které ji charakterisují, stejné a nezměněné tak, že je faktická a právní situace totožná; tomu však v daném případě, jak shora uvedeno, není.
Nález ze dne 16. října 1937 č. 1961/35-3.

Citace:

Právní důvod závazku obce pobytu podle § 11, odst. 2. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1937, svazek/ročník 76, číslo/sešit 9, s. 572-573.