Z platného právního řádu nelze dovoditi povinnost ukládající správním úřadům, aby z moci úřední pod sankcí zmatečnosti zkoumaly ve všech případech, zda osoby, jež se na ně obrátily písemným podáním, na jehož základě mají úřady zahájiti řízení nebo vydati rozhodnutí, takticky resp. právně existují, nebo zda osoba, jež jménem právnické osoby takové podání podepsala, takticky existuje a jest k zastupování právnické osoby legitimována.

Stěžovatelka, jíž byla uložena náhrada nákladů řízení o žalobě o výmaz známky, namítala ve stížnosti, že žalující firma — odpůrkyně stěžovatelky — stejně jako osoba plnou moc práv. zástupce za firmu podepsavší v době podání žaloby neexistovaly, a dovozovala zmatečnost řízení u ministerstva obchodu z důvodu, že ministerstvo obchodu z úřední moci tyto okolnosti nezjistilo. Ve správním řízení se takto nebránila. Důvodnost obrany stěžovatelčiny závisí na zodpovědění otázky, zda existuje nějaký předpis, který pod sankcí zmatečnosti ukládá správním úřadům vůbec neb aspoň ministerstvu obchodu při rozhodování o žalobách na výmaz ochranné známky, aby ve všech případech z moci úřední zkoumaly, zda osoby — ať fysické či právnické — jež se na ně obrátily nějakým písemným podáním, na jehož základě tyto úřady mají zahájiti řízení nebo vydati rozhodnutí, fakticky resp. právně existují, a stejně, zda fysická osoba, která takovéto podání podepsala jménem osoby právnické, fakticky existuje a je k zastupování této právnické osoby legitimována.
Stěžovatelka se žádného takovéhoto předpisu nedovolává a n. s. s. také neshledal, že by se povinnost takto vymezená z platného právního řádu dala dovoditi.
Pokud jde o úřady správní vůbec, mohly by přijití v úvahu pouze předpisy vlád. nař. č. 8/28 Sb., jež sice podle úkolu vytčeného jemu v čl. 10 org. zák. č. 125/27 Sb. i podle svého vlastního znění upravuje pouze řízení ve věcech náležejících do působnosti úřadů politických a nemá tedy přímou platnost pro řízení ve věcech jiných, přece však vzhledem k tomu, že pro řízení před úřady politickými kompilovalo veškeré t. zv. všeobecné zásady řízení správního, skýtá dosti spolehlivý obraz o tom, co na poli těchto všeobecných zásad až do té doby platilo. Podle § 19 tohoto nařízení mohou býti podání k těmto úřadům učiněna písemně, ba i telegraficky a má z nich býti zřejmo, kdo je činí, případně kdo vystupuje jako zástupce nebo zmocněnec. Písemná podání musí býti podatelem nebo zmocněncem vykázaným plnou mocí podepsána. Podle § 17 mohou se strany dáti zastupovati zmocněnci, kteří se mají vykázali písemnou nebo ústní plnou mocí. Nikde tu není stanoveno, že v případech, kde je podání učiněno písemně, je úřad za všech okolností povinen zkoumati, zda podepsaný podatel nebo zmocněnec skutečně existuje. Nic takového nelze dovoditi ani z ustanovení § 14, odst. 2, neboť příkaz, že úřad má zkoumati legitimaci strany z úřední moci, má zde jen ten význam, že úřad má si vyšetřiti otázku, zda osoba, která se na něj obrací, má v dotčeném řízení postavení procesní strany. Předpis § 17, odst. 2, že úřad má zkoumati plnou moc z moci úřední, může se pak u písemných plných moci vztahovati jen na jejich stránku formální. Naproti tomu je z ustanovení § 14, odst. 2 a § 17, odst. 2 patrno, že úřad je povinen způsobilost k právům а k právním jednáním jakož i obsah a rozsah oprávnění zastupovati, přezkoumávati a tedy nespokojiti se s podpisem podání resp. plné moci jen tenkráte, vzejdou-li o tom pochybnosti.
Je tedy zřejmo, že vlád. nař. č. 8/28 Sb. ani úřadům politickým neukládá povinnost, aby z moci úřední za všech okolností písemná podání u nich učiněná, přezkoumávaly v tom rozsahu, jak se toho stěžovatelka domáhá, tím méně lze ovšem z něho vyčisti, že by jim povinnost takovou ukládalo pod sankcí zmatečnost. I kdyby tedy cit. vl. nařízení platilo také pro řízení o žalobách na neplatnost zápisu ochranných známek — kteroužto otázku soud v daném případě neřešil — nedalo by se z něho pro stanovisko stížnosti nic vytěžiti, a nelze v něm zejména nalézti opory ani pro názor, že by pro správní úřady vůbec povinnost takto vymezená vyplývala z t. zv. všeobecných zásad řízení správního.
Nález ze dne 5. listopadu 1937 č. 15111/37.

Citace:

Z platného právního řádu nelze dovoditi povinnost ukládající správním úřadům. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1937, svazek/ročník 76, číslo/sešit 10, s. 624-625.