Čís. 10358.

Zbavení svéprávnosti (cís. nař. ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák.).
Osoba zbavená svéprávnosti jest oprávněna podati do usnesení prvého soudu, jímž bylo vysloveno, že se zbavuje svéprávnosti, i odpor, i rekurs, třebaže se ten i onen opravný prostředek opírá o týž skutkový podklad.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1930, R II 407/30.)
Do usnesení prvého soudu, jímž byl částečně zbaven svéprávnosti, podal svéprávnosti zbavený odpor a rekurs. Rekursní soud odmítl odpor i rekurs pro nepřípustnost. Důvody: Svéprávnosti zbavený podal proti usnesení okresního soudu, jímž byl částečně zbaven svéprávnosti pro pijáctví, i odpor i rekurs a navrhl, by současně bylo o obou opravných prostředcích rozhodnuto a setrval na obou opravných prostředcích, ačkoliv byl rekursním soudem na to upozorněn, že oba opravné prostředky nemůže podati táž osoba, a vyzván, by se přesně vyjádřil, na kterém opravném prostředku trvá. Ježto táž osoba nemůže proti usnesení podati odpor i rekurs, poněvadž se navzájem vylučují, svéprávnosti zbavený však trvá na tom, by i o odporu i o rekursu bylo současně rozhodnuto, jsou oba současně podané opravné prostředky s návrhem, by o obou bylo současně rozhodnuto, nepřípustné a byly proto odmítnuty.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nehledě k odmítacímu důvodu, jednal nejdříve o odporu a rozhodl pak zároveň o odporu i o rekursu.
Důvody:
Jde o otázku, zda osoba zbavená svéprávnosti jest oprávněna podati proti usnesení okresního soudu, jímž bylo vysloveno zbavení svéprávností, současně i odpor i rekurs. Krajský soud jako odporový soud zodpověděl otázku záporně a odmítl z toho důvodu jako nepřípustné i odpor i rekurs stěžovatele do usnesení okresního soudu, jímž byl zbaven svéprávnosti. Leč nelze s ním souhlasiti. Z doslovu § 37 a § 49 řádu o zbavení svéprávnosti vyplývá, že usnesení okresního soudu, znějící na zbavení svéprávnosti, může býti napadeno osobou zbavenou svéprávnosti i odporem i rekursem, kdy pak rozhoduje sborový soud o obou opravných prostředcích zároveň (§ 49 prvý odstavec odp. ř.). Ovšem nemá praktického významu zbudovati i odpor i rekurs na téže skutkové podstatě, jak se stalo v projednávaném případě, to již proto, že jest řízení o obou opravných prostředcích podle zákona sloučiti, při čemž vyřídí rekurs senát, povolaný rozhodovati o odporu p o provedeném ústním jednání zároveň s odporem, a dojde se tím k tomu, že odporové řízení činí se svými zárukami pro úplně vyčerpající projednání celé věci vlastně zbytečným zvláštní vyřízení rekursního řízení, spočívajícího na podkladě méně bezpečném. Třebas by se tedy rekurs, podaný do usnesení okresního soudu, znějícího na zbavení svéprávnosti současně s odporem, měl opírati, — by, se mohlo mluviti o jeho praktickém významu —, o jiný skutkový podklad, než o jaký se opíral současně podaný odpor, nelze ho, a zejména nelze také odpor odmítnouti z toho důvodu jako nepřípustné, propůjčil-li zákon, jak již uvedeno, osobě zbavené svéprávnosti právo i k rekursu i k odporu do usnesení okresního soudu, znějícímu na zbavení svéprávnosti (srovnej vysvětlivky k §§ 37 a 49 řádu o zbavení svéprávnosti a Sternberg I., strana 174 a 176). Stížnosti bylo proto vyhověti a bude na krajském soudu jako soudu odporovém, by rozhodl, přihlížeje k směrnicím shora uvedeným, i o odporu i o rekursu.

Citace:

č. 10355. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 781-782.