§ 36. Osvojení (adopce) a legitimace.

Adopce byla známa již ve starším právním vývoji ve str. Evropě, nebylo jí však často používáno. Některá práva ji úplně pomíjejí (právo české). V právu německém nazývá se ve starší době affatomií, t. j. přijetím do příbuzenstva. V německém právu ve starší době bylo známo i přijetí za sourozence nebo za bratra (affratatio). I v právu polském vedle adopce vlastní byly známy i jiné způsoby osvojení, jimiž vznikal mezi osobami příbuzenský poměr sourozenců zvi. bratrů (pobratymstvo) Zvláštním vznikem umělého příbuzenstva zde bylo t. z v. příbuzenství z vychování (atalykat, pokriewieństwo z piastowania), vznikající odtud, že osoby dané na vychování, stávaly se příbuznými pěstounů. Analogickým zjevem těchto osvojení jest také t. z v. bratrská adopce v právu uherském (adoptio fraternalis), jež vytváří mezi adoptanty právní poměr jako mezi bratry, má však hlavní účel majetkoprávní (viz níže v právu dědickém).
Mezi osvojencem a osvojitelem vznikají právní poměry jako mezi osobami příbuznými, zvi. jako mezi otcem a synem. Zpravidla však s počátku nepůsobí osvojení na vznik dědického práva ve prospěch osvojence, teprve vývojem se k tomuto důsledku osvojení také přichází.
Osvojení dálo se zvláštní formou. Bylo při ní užíváno zvláštních symbolů naznačujících, že mezi osvoj encem a osvojitelem vzniká umělé příbuzenství. Na př. byly to t. zv. potrzyžyny v Polsku, nebo podání zbraně v právu německém neb t. zv. naturae immitatio per palium et indusium (t. j. zahalení v šat osvojitelův).
I v novějším právu bylo osvojení přijato. Novější právo šlo ve šlépějích práva římského, byla přijata však jen adoptio minus plena. Novější adopcí tvoří se mezi osobou přijímající a osobou přijatou právní poměr jako mezi rodiči a dětmi, při čemž však příbuzenský poměr mezi dítětem a jeho krevními příbuz- nými se neruší. Právo stanoví přesné předpoklady, jež nutno plnit, aby mohlo se osvojení uskutečniti. Určité osoby jsou vyloučeny jako adoptivní rodiče (na př. osoby řádové, osoby, které mají manželské dítky). Adoptující osoba musí míti určité stáří (40 let), adoptovaný musí bytí rovněž určitého věku (o 18 let mladší než adoptant).
Mezi osvojitelem a osvojeným vzniká týž právní poměr jako mezi rodiči a dětmi, někdy však jest dědické právo vyloučeno.
Při dětech nemanželských může býti použito legitimace, kterou dítě původně nemanželské stává se manželským. Legitimace byla známa již ve starším právním vývoji působením práva římského a kanonického ve dvou formách jako legitimace prohlášením zeměpána a pozdějším sňatkem. I při legitimaci se vytvořily zvláštní formy (na př. děti legitimované byly zahalovány do šatů rodičů před oltářem, odtud Mantelkinder), které měly symbolisovati význam legitimace.
I novější právní vývoj ponechal různé způsoby legitimace. Liší však někdy v účincích legitimaci prohlášením zeměpánovým a legitimaci pozdější sňatkem. Jen při této uznává plné účinky a připouští, aby vznikl plně právní poměr rodičů k dětem.

Citace:

RAUSCHER, Rudolf. § 36. Osvojení (adopce) a legitimace. Přehled dějin soukromého práva ve střední Evropě. Nástin přednášek. Bratislava: Nákladem vlastním, 1934, s. 130-131.