Mezinárodní právo.

(Přeloženo dle třetího vydání pořízeného r. 1920 Ronaldem F. Roxburghem za redakce dra Jar. Kallaba). Svazek 1. Mír. V Fráze 1924, nákladem Orbis.
Překlad díla Oppenheimova má hověti potřebám vyučovacím i potřebám praxe. Vydavatelé i překladatel zdůrazňují v předmluvě k českému vydání, že kdežto v době naší státní nesamostatnosti nebylo praktického podnětu zabývati se právem mezinárodním a tudíž ani zájmu o tento obor, pociťuje se po světové válce tím naléhavější potřeba příručky práva mezinárodního. Spis Oppenheimův byl zvolen proto, že vystihuje stav práva mezinárodního v době téměř současné (až do r. 1920) i pro obsahové přednosti, zejména proto, že jsou v něm sloučeny přednosti vědeckých method právnických obvyklých na pevnině evropské s přednostmi method obvyklých v obvodu práva anglo-amerického. Konečně doporučovalo spis Oppenheimův, že při ne příliš značném rozsahu dovedl shrnouti hojnost dokladů z literatury až do doby současné.
České vydání díla Oppenheimova je rozvrženo na čtyři díly: V prvním z nich dosud vyšlém jedná spisovatel úvodem o mezinárodním právu jako právu, o jeho základech a pramenech, o poměrů mezi právem mezinárodním a vnitrostátním, o oblasti mezinárodního práva a jeho kodifikaci. Následuje přehled vývoje mezinárodního práva a nauky o něm. Po těchto úvodních kapitolách přechází autor к vlastnímu výkladu. První část o subjektech mezinárodního práva obsahuje kapitoly o mezinárodních osobách (pozornosti zaslouží zejména oddíl o uznání států, o sukcessi mezinárodních osob, o složených mezinárodních osobách), o postavení států v rodině národů (nezávislost a svrchovanost, intervence), o odpovědnosti států a o Společnosti národů. Tato kapitola o instituci nedávného data je zvláště zajímavá. Autor nezastírá vady organisace Společnosti národů, uznává však, že její zřízení zahájilo novou epochu ve vývoji lidstva. Činnost Společnosti může býti velmi vyznamná, neboť její úspěch bude mnohem méně závislý na principech její organisace než na duchu, v němž jich bude užíváno, na dobré vůli většiny jejích členů a zvláště velmocí.
V druhé části o objektech mezinárodního práva zabývá se autor otázkami státního území; zde dlužno upozorniti na oddíly o ovzduší a vzduchoplavbě, o hranicích, státních služebnostech jak se nabývá státního území, o cessi a ztrátě státního území. Druhá kapitola této části jedná o širokém moři, třetí o jednotlivcích jako objektech mezinárodního práva. Zvláštní zmínky zasluhují oddíly o státní příslušnosti a naturalisaci pro svou praktickou důležitost jakož i pojednání o vydávání cizinců.
Plynný překlad — po stránce jazykové čistoty doporučovala by se snad větší úzkostlivost — pomůže rozšířiti mezi českým čtenářstvem dílo, které vyplňuje prozatím citelnou mezeru české literatury vědecké.
—ř.

Citace:

Mezinárodní právo. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: 1924, svazek/ročník 63, s. 503-504.