Pachtovní smlouva, jejímž předmětem jest koncese hostinská a výčepnická, nezaniká smrtí pachtýřovou. Příspěvek k § 1116a) obč. zák. a k §§ 19 odst. 3, 55 a 56 živn. ř.

Pozůstalost po St. Č., kavárníku v P.. domáhá se na J. B., majetníku domu v P., žalobou, by uznáno bylo právem, že žalovaný jest povinen dodržeti a splniti pachtovní smlouvu učiněnou se St. Č., bývalým pachtýřem kavárny v P. II. o provozování hostinské a výčepnické živnosti v domě čp. 1742 v P. II. také vůči pozůstalosti a zejména, že jest povinen do 14 dnů pod půhonem práva vzíti zpět oznámení, učiněné magistrátu hlav. města P. v únoru 1922 po smrti St. С. toho obsahu, že zamýšlí provozovati živnost hostinskou a výčepnickou v základě koncese jemu v roce 1914 udělené ve vlastní režii a nikoli jako dosud pachtýřem.
Kdežto soud prvé i druhé stolice žalobu zamítl, nejvyšší soud žalobě vyhověl. Důvody: Dovolání, pokud uplatňuje jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci (§ 503 č. 4 c. ř. s.), jest opodstatněno.
Odvolací soud zamítl žalobu se shora uvedenou prosbou z toho důvodu, že prý smrtí St. С. jeho pachtovní právo koncese, jsouc čistě právem jen osobním, zaniklo a na pozůstalost nepřešlo. Tento názor odvolacího soudu za správný uznati nelze. U pachtovních smluv, jež mají za předmět živnostenskou koncesi, dlužno rozlišovati pachtovní smlouvu samu a její schválení živnostenským úřadem (§ 19 odst. 3 a § 55 živn. ř.). Toto schválení živnostenským úřadem jest čistě osobní, to jest uděluje se podle osobních vlastností a způsobilostí pachtýře (§ 55 odst. 2. živn. ř.). Pachtovní smlouva sama, pokud v ní jako v případě, o který se jedná, není něco jiného ustanoveno, není vázána na osobu a následkem, toho platí i o ní ustanovení § 1116 a) obč. zák., že se smrtí pachtovní smlouva neruší. Proto nezanikla (také pachtovní smlouva o koncesi se žalovanou ujednaná smrtí St. Č., smlouva ta trvá a přešla na pozůstalost (§ 531, 547 obč. zák.). Případ, o který se jedná, nelze stotožňovati s případem, kde zemře majetník koncese, čímž zaniká (§ 56 živn. ř.) také živnostenské oprávnění, a protože zanikl předmět pachtu, ruší se i pachtovní smlouva (§ 1112 obč. zák.). Nezanikla také pachtovní smlouva se žalovanou ujednaná tím, že živnostenský úřad odepřel vzíti na vědomí, že pozůstalá vdova chce pokračovati v pachtovním právu zůstavitele. Takové odepření vzaté na vědomost, které by podle § 1447 obč. z. vedlo k zániku pachtovního práva, nenastalo, neboť jak ze spisů vidno, pozůstalost o pokračování v pachtu u živnostenského úřadu dosud nezakročila. Okolnost, že živnostenský úřad nevzal na vědomí oznámení pozůstalé vdovy, že bude vdovským právem (§ 56 odst. 4. ž. ř.) pokračovati v pachtovním právu manželově, nepadá v tomto sporu na váhu, ježto se v něm nejedná o dodržení pachtovní smlouvy vůči vdově, nýbrž vůči pozůstalosti.
Z toho, co uvedeno, plyne, že pachtovní smlouva, o jejíž dodržení vůči pozůstalosti se jedná, smrtí St. С. nezanikla, a protože ani žádným ze shora uvedených důvodů, a což ještě jest uvésti, také ani výpovědí zrušena nebyla, smlouva ta trvá. Žalovaná jest proto povinna smlouvu tu plniti a jest povinna, ježto oznámením u živnostenského úřadu, že bude sama živnost provozovati, smlouvu porušila, oznámení toto vzíti zpět. Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 6. května 1924 č. j. R v I. 597/24.
R. v. z. s. Dr. Grešl.

Citace:

Pachtovní smlouva, jejímž předmětem jest koncese hostinská a výčepnická, nezaniká smrtí pachtýřovou.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: 1924, svazek/ročník 63, číslo/sešit 6, s. 266-268.