Versio in rem z důvodu veřejnoprávního. Příslušnost řádných soudů.

Továrna A. učinila za člena okr. nem. pokladny B. výdaj za léčebnou péči, jehož zaplacení domáhala se žalobou u okresního soudu. Tento žalobu odmítl pro nepříslušnost. Ke stížnosti pokladny však z. soud rozsudek zrušil, zamítnuv námitku nepřípustnosti pořadu práva a odůvodnil toto své rozhodnutí takto:
Předpis § 1042 obč. zák., o který se žaloba opírá, stanoví zcela všeobecně, že kdo jinému učiní nějaký náklad, který by tento podle zákona byl musil sám učiniti, má právní nárok na náhradu, a nerozeznává při tom, zdali zákonná povinnost, dotčený náklad učiniti, zakládá se na právu veřejném či soukromém. Proto nelze rozhodování o žalobách, opírajících se o § 1042 upírati řádným soudům, ať jedná se o původní povinnost soukromoprávní či veřejnoprávní; jest proto k rozhodování o případné žalobě příslušný okresní soud, třebas nárok dělníků, jež žalující strana dle svého tvrzení na místě žalované okresní nemocenské pokladny uspokojila, byl z vyřizování pořadem práva soukromého vyloupen. Nárok žalující fy na náhradu výloh za nemocenskou pokladnu učiněný jest sice do jisté míry závislým na nárocích jejich zaměstnanců proti nemocenské pokladně, není však s nimi totožný. Nelze proto souhlasiti s odůvodněním prvého soudu, že připuštěním pořadu práva nárok veřejnoprávní byl by proti úmyslu zákona přeměněn v nárok soukromoprávní. Nárok žalující továrny jest při veškeré prejudicielnosti nároku jejích zaměstnanců nárokem čistě soukromoprávním, upraveným předpisem § 1042 obč. zák. a lze jej dle § 1 j. n. uplatňovati jen před řádnými soudy. Nelze zde užíti obdoby případu, kde nárok veřejnoprávní přejde postupem na jinou osobu, nýbrž naopak obdoby s případem, kde zmocněnec požaduje od zmocnitele náhradu výloh, které pro něho podle předpisu práva veřejného učinil. Stejně jako zmocněnec by se této náhrady jen u řádných soudů mohl domáhati, může i podaná žaloba jen pořadem práva býti vyřízena.
Nejvyšší soud dovolací stížnosti nevyhověl, podotknuv, že jest správným, že nárok pojištěnce proti nemocenské pokladně jest povahy veřejnoprávní, že spory ohledně postižených nároků mezi nemocenskou pokladnou a jinými ústavy nemocenskými projednávati jest u příslušného správního úřadu a že postupem veřejnoprávního nároku nelze pozměniti veřejnoprávní jeho povahu, což plyne již ze zásadního ustanovení § 1394 obč. zák., podle něhož bylo právo cedenta a cessionáře totožné. Leč v daném případě se ani o takováto práva ani o cessi nejedná, nýbrž o náhradní nárok dle § 1042, jenž jest nárokem soukromoprávním a proto přikázán judikatuře řádných soudů i tehdy, když zákonný závazek k náhradě jest rázu veřejnoprávního, jako jest všeobecně uznáno.
Rozhodnutí nejvyššího soudu z 20. února 1923, č. R I 31.
—k.—

Citace:

Versio in rem z důvodu veřejnoprávního. Příslušnost řádných soudů.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: 1924, svazek/ročník 63, číslo/sešit 6, s. 268-269.