Doložka prorogami v obsahu dluhopisu. § 104 j. n., § 869 obč. z.

Žalující strana Spoř. a zál. spolek v O. zaps. sp. s r. o. domáhala se na žalovaném zaplacení částky 15826 Kč s přísl. na základe dluhopisu z 7. prosince 1922 a tvrdila, že žalovaný podpisem tohoto dluhopisu podrobil se ve všech právních sporech z této zápůjčky příslušnosti okres, soudu v L. Žalovaný namítal věcnou nepříslušnosti soudu a doznávaje, že onen dluhopis, obsahující doložku prorogační podepsal, tvrdí, že doložka prorogační nebyla přečtena, že toliko podepsal vyplněný formulář dluhopisu, při čemž mu byla toliko sdělena částka, na kterou dluhopis byl vystaven. Tvrzení žalovaného potvrdil svědek Hynek Kovář, který udal, že formulář dluhopisu sám vyplnil a žalovanému k podpisu předložil a řekl mu pouze, že jest to dluhopis na 15000 Kč a na prorogační klausuli ho neupozornil. Prvý soudce na základě tohoto zjištění nenabyl přesvědčení o tom, zda žalovaný toho byl si vědom, že se podpisem svým podrobuje příslušnosti okres. soudu v L. a naopak usoudil, že žalovanému vůbec nebylo známo, že tak učinil svým podpisem a že proto nedošlo k žádné platné úmluvě o příslušnosti soudu dle § 104 j. n. Proto odmítl prvý soudce žalobu.
S. rekursní vyhověl stížnosti žalující strany a změnil v odpor vzaté usnesení prvého soudu v ten způsob, že námitku věcné nepříslušnosti zamítl a prvému soudu přikázal, aby o žalobě dále jednal.
V důvodech svého rozhodnutí uvedl rekursní soud, že žalovaný podpisuje dlužní úpis měl zachovati aspoň obyčejnou opatrnost, jakou od svéprávného muže a živnostníka předpokládati nutno, a přečisti si, co podpisuje. Nebylo ani tvrzeno, že možnosti takové neměl. Když pak spokojil se pouhým udáním, že jde o dluhopis na 15000 Kč a nečtený formulář dlužního úpisu podepsal, nutno o něm tvrditi, že mlčky podrobil se podmínkám ve znění dluhopisu obsaženým, neboť nelze přece tvrditi, že podpisem dluhopisu pouze části obsahu jeho se podrobil a části nikoliv. V dlužním úpisu jest obsažena doložka prorogační, kterou nutno považovati za výslovnou úmluvu o příslušnosti soudu dle § 104 j. n. Že by byl žalovaný úmluvu takovou zamýšlel vyloučiti, nebylo ani tvrzeno. Že by tato výslovná úmluva v listině o právním jednání sepsané obsažená ještě zvláště musila býti smluvena, a že by nebylo možno stejně jako v ostatní podmínky v obsahu dlužního úpisu uvedené i v tuto úmluvu podpisem listiny vejíti, není zákonem předepsáno. Jest proto dle náhledu soudu rekursního žalovaný vázán doložkou prorogační v dlužním úpisu, který bez námitek podepsal, obsaženou a nutno proto míti za to, že došlo k výslovné úmluvě stran o příslušnosti soudu dle § 104 j. n.
Nejv. s. vyhověl dovolacímu rekursu žalovaného, usnesení rekursního soudu změnil a obnovil usnesení prvého soudu z těchto důvodů.
Zjistil-li prvý soud výpovědí svědka Hynka Kováře, že žalovanému byl dluhopis pouze k podpisu předložen, avšak nebyl mu čten ani on sám jej nečetl a že bylo mu jen sděleno, že je to dluhopis na dlužných 15000 Kč za zboží a že na prorogační klausuli v dluhopise obsaženou nebyl upozorněn, vyplynul z těchto zjištění správný závěr prvého soudu, že žalovanému při podpisu dluhopisu vůbec nebylo známo, že obsahuje ustanovení o výhradě příslušnosti soudu v L. Mylným jest náhled rekurs. soudu, že žalovaný již prvotným podpisem dluhopisu projevil mlčky souhlas s prorogací, když nebylo ani zjištěno, že mu byla poskytnuta možnost, aby se o obsahu dluhopisu přesvědčil a tato domněnka rekursního soudu příčí se skutkovým zjištěním prvého soudu, že jednalo se ve spěchu, že dluhopis byl sepsán povrchně a že žalovanému pouze k podpisu byl předložen.
Nebylo-li však prokázáno, že žalovanému byl, neb musel býti znám odstavec dluhopisu, vyhražující příslušnosti soudní v L., nemohl ovšem ani mlčky projeviti srovnalou svou vůli s tímto ustanovením dluhopisu, když dluhopis podepsal a nedošlo tudíž k platné úmluvě a dohodě o příslušnost soudní (§ 869 obč. z.)
Rozhodnutí nejvyššího soudu z 1. dubna 1924 č. RI 226/24.
—va

Citace:

Položka prorogační v obsahu dluhopisu, § 101 j.n., § 869 obč. z.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: 1924, svazek/ročník 63, číslo/sešit 9, s. 327-329.