Právnické sjezdy.

V měsíci září t. r. byly konány dva sjezdy právnické, jež zasluhují, aby nia ně bylo upozorněno i naše čtenářstvo. Ve dnech 11—13 září t. r. konán byl 33. ně- mecký právnický sjezd v Heidelberku, jenž se zabýval důležitými problémy veřejného i soukromého práva, z nichž mnohé zasluhují pozornosti i u nás. Z oboru veřejnoprávního dlužno upozorniti na otázku o přípustnosti a formě změn ústavy beze změny ústavní listiny, dále na otázku zabývající se účastí laiků na: výkonu soudnictví trestního. Mezi otázkami zasahujícími do oboru soukromo-právního byla otázka o příští úpravě práva nájemního (jakožto součásti příštího občanského zákona, tedy nikoli jako úprava nouzová) a o stanovisku příštího civilního řádu soudního k přímosti, ústností k zásadě eventuality. Kromě toho zabýval se sjezd otázkami daňovými a finančními; tak otázkou, doporučují-li se změny zákonné sledující účel, aby si akciové společnosti snáze, opatřily úvěr, dále otázkou, je-li žádoucím, aby byl příjem ze živností zdaněn podle stejných zásad bez ohledu na to, v jaké právní formě živnost je provozována, a konečně otázkou, na jakých zásadách má spočívati mezinárodní právo smluvní, aby se předešlo dvojímu zdanění. Na tomto sjezdu šlo tedy o otázky čistě právnické, odborné. K některým z nich а k výsledkům, k nimž sjezd dospěl, ještě se vrátíme.
Téměř současně (ve dnech 8—13 září 1924) konán byl ve Stockholme jiný sjezd právnický, totiž 33. sjezd »International Law Association«. Zde šlo tedy o sjezd mezinárodní, jenž zabýval se otázkami právními povahy mezinárodní; tak zejména otázkami z práva námořského, leteckého, otázkou vykonatelnosti cizozemských rozsudků, právem státní příslušnosti, a mezinárodním právem konkursním, mezinárodním právem rozhodčím ve věcech obchodních a j.
Jedna otázka, o níž tento sjezd jednal a usnesení učinil, zasahuje však přímo do politiky, totiž otázka menšin. Přijat byl návrh francouzského delegáta Bruneta tohoto obsahu:
1. Každý člen Svazu národů má právo, aby případy, kde byly smlouvy na ochranu menšin porušeny, předložil Radě a kdyby nastala různost mínění, aby spornou věc předložil Stálému dvoru mezinárodnímu.
2. Zvláštní výbor prozkoumá otázku, za jakých podmínek lze přiznati menšinám právo, aby předložily Radě každé porušení smluv na ochranu menšin.
Je zajímavo, sledovati i zde známé snahy německé a maďarské, jež ztroskotavše v Mezinárodní unii pro Svaz národů, vracejí se na sjezdu »International Lav Association«. Je tedy pochopitelno, že v německých listech se toto usnesení vítá nadšeně jako »Wendepunkt«, jenž nezůstane bez vlivu ani na postup Svazu národů v otázkách menšinových. Zajímavo je dále, že návrhy činil francouzský delegát a že se v nich mluví jen o »smlouvách na ochranu menšin«. Usnesení je tudíž namířeno jen proti státům, které takovéto smlouvy uzavřely, tedy ne proti státům, které sice také mají svoje menšiny (na př. Německo a j.), ale nejsou vázány smlouvami na ochranu jich. Jaké důsledky by mělo zvláště pro náš stát provedení zásady vyslovené pod 1, až bude Německo členem Svazu národů, lze si dobře po všech zkušenostech, jichž jsme s našimi menšinami dosud nabyli, představiti. A přizná-li výbor, jenž se má zabývati otázkou zmíněnou pod č. 2, menšinám povahu právnických osobností a tedy i právo, předkládati Radě Svazu Národů každé porušení smluv na ochranu menšin, budou důsledky ještě znatelnější. Jsme přesvědčeni, že náš stát, jenž přímo úzkostlivě plní své závazky vůči menšinám, vyšel by i při této zvýšené kontrole své činnosti ze sporů, o něž tu jde, vítězně. Ale není tím dán podnět, aby se státy, jež uzavřely smlouvy o ochranu menšin, jednalo se jako se státy druhého řádu, aby tyto státy jako obžalovaní musily vlastně vésti stálé spory se svými menšinami — ne proto, že by vskutku smlouvy o ochranu menšin porušovaly, ale proto, že by si tyto menšiny takové porušení zkonstruovaly —, aby jen tím vyčerpávaly svoje síly, jichž by jinak mohly užiti mnohem užitečněji, aby byl poměr mezi státem a jeho menšinou stále znovu a znovu zneklidňován a otravován atd. atd.? A není tím také vlastně podkopáván vlastní účel Svazu národů, jakožto dobrovolného svazu států, chtějících žiti v míru a o tento mír také ze všech svých sil se přičiňovati? Lze se nadíti, jaký bude pak poměr mezi státem, jenž vystoupil proti druhému členu Svazu -jakožto žalobce (podle usnesení pod č. 1). A jaký bude poměr menšiny ke státu, v němž žije a jejž pohání k odpovědnosti, ať sama či prostřednictvím jiného člena Svazu? To jsou vše otázky, jež se opravdovým přátelům Svazu národů samy sebou vnucují. Dočítáme se, že debaty se na sjezdu účastnili »obzvláště němečtí, maďarští a bulharští« delegáti. Lze o delegátech těchto státu tvrditi, že jsou opravdovými přáteli, a zastánci Svazu národů? Celá věc má tedy význam přesahující značně úkoly sjezdů odborných a jistě neujde pozornosti ani naší širší veřejnosti ani povolaných úředních činitelů.

Citace:

Právnické sjezdy.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: 1924, svazek/ročník 63, s. 508-510.