Placení nedluhu. Příslušnost.

A. zaměstnával služku, kterou opomenul přihlásiti u nemocenské pokladny. Když tato onemocněla, vznikly této pokladně výlohy ve výši 2228 Kč, které žalobce přes protest zaplatil. Když po té vydán byl nález nejv. spr. soudu ze dne 2. července 1923, č. 5775, žaloval A. pokladnu u okresního soudu na vrácení zaplacených výloh. Okresní soud žalobu zamítl pro svoji nepříslušnost, rozhodnutí své takto odůvodniv. Žalobce domáhá se vrácení zmíněné částky upírá svůj nárok o § 1431 obč. z. a uplatňuje, že uvedenou částku omylem plnil a že žalovaná pokladna omyl ten sama způsobila. Nárok podle § 1431 předpokládá soukromoprávní poměr žalobce k žalovanému; poměr takový zde není. Zákon nemocenský ustanovuje v § 41 výslovně, že spory, které vznikají mezi zaměstnavateli a okresními nemocenskými pokladnami o povinnosti k placení příspěvků neb o náhradě, jež má býti placena dle § 32 n. z., rozhodují ve všech případech dozorčí úřady, je zde proto příslušnost okresních soudů neodůvodněna.
Stížnosti krajský soud vyhověl a zamítl námitku nepříslušnosti pořadu práva, uloživ okresnímu soudu, aby jednal ve věci samé. Důvody: Stížnosti nelze odepříti oprávnění. Stěžovatel žádá odsouzení žalované k placení částky 2228 Kč tvrdě o ní, že plnil omylem, ačkoliv ona nemá proti němu žádného práva na částku uvedenou, ježto služka u něho zaměstnaná nemocenskému pojištění nepodléhala a on nebyl povinen ji přihlásiti.
Ať má § 41 n. z. výslovné ustanovení, že spory tam uvedené přísluší k rozhodování úřadům dozorčím a otázka pojištění služky jest za všech okolností veřejnoprávní, zůstává přes to nárok žalované nárokem soukromoprávním, zvláště když se opírá o důvody soukromoprávní, totiž neodůvodněné obohacení se žalované vzhledem k § 1431 obč. z.
Nejvyšší soud k revisi stížnosti obnovil usnesení soudu okresního. Odůvodnění: Žalobce domáhá se na žalované straně vrácení částky, která byla jako náhrada podle § 32 n. z. žalované zaplacena. Zajisté nebylo úmyslem zákonodárce příslušnost politických úřadů obmeziti jenom na spory o náhradu výloh podle § 32 n. z.; u uvedených úřadů je spíše provésti právní spory o tuto náhradu, tedy i o vrácení zaplacené náhrady. Jinak zákonný předpis, podle kterého přikázány jsou spory úřadům správním, obmezen by byl tím způsobem, že zaměstnavatel by náhradu dle § 32 n. z. zaplatil a vrácení její by soudní cestou se domáhal, čímž ovšem úmysl zákonodárce odníti spory o náhradu soudům by byl zmařen.
Rozhodnutí nej. soudu z 27. listopadu 1923 č. R. I. 996.
-k-

Citace:

Placení nedluhu. Příslušnost.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: 1924, svazek/ročník 63, číslo/sešit 6, s. 269-270.