Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 70 (1931). Praha: Právnická jednota v Praze, 712 s.
Authors:
Jako okolnosti pro vyměření bolestného rozhodné (§ 1325 obč.
zák.
) přichází v úvahu síla a délka bolesti, hospodářské poměry
doby, případně také způsob života poškozeného, nikoli však majetkové nebo výdělkové poměry škůdcovy.

Dovolání opřenému o dovolací důvody čís. 2, 3 a 4 §u 503 c. ř. s. nelze přiznati úspěchu.
Jako vadnost řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.), pokud se týče jako rozpor rozsudku se spisy (§ 503 čís. 3 c. ř. s.), vytýká dovolatel, že odvolací soud, ač ve věci ústně nejednal a nového znalce neslyšel, tedy ač tu nebylo jiného předpokladu pro vyměření bolestného, než který měl první soud, změnil rozsudek prvního soudu co se týče výše bolestného a zvýšil bolestné prvním soudem dovolateli uložené ze 3000 Kč na 5000 Kč. Leč uvedené výtky nejsou opodstatněny. Dovolatel ve svém odvol, sdělení na odvolání žalobkyně vzdal se tak jako žalobkyně ústního odvol, jednání (§ 492 c. ř. s.) a nemůže proto oprávněně vytýkati, že odvolací soud, když se mu v projednávaném případě nejevilo toho zapotřebí, ústní jednání nenařídil, pokud se týče nejednal (§ 492, druhý odstavec c. ř. s.). Co se pak postrádaného výslechu nového znalce týče, jest uvésti, že odvolací soud nevyměřil bolestné na základě jiného skutkového podkladu, než je vyměřil první soud a že, ježto co se týče přiměřenosti, to jest výše bolestného, jde o otázku právní, mohl odvol, soud na základě téhož podkladu, který tu byl v první stolici, tedy bez slyšení nového znalce, jiné bolestné vyměřiti, zejména bolestné vyměřené prvním soudem, jak také učinil, zvýšiti. Dovolání, pokud se opírá o dovol. důvod číslo 2 a 3 §u 503 c. ř. s. dle toho není opodstatněno.
Z hlediska dovol. důvodu číslo 4 §u 503 c. ř. s. vytýká dovolatel jedině, že odvol, soud stanovil bolestné bez zřetele a neúměrně k jeho majetkovým, pokud se týče výdělkovým poměrům. Výtka ta není oprávněna. Bolestné jest, pokud se týče, má býti náhradou za vytrpěné bolesti. Jako okolnosti pro vyměření bolestného rozhodné (§ 1325 obč. zák.) přichází proto v úvahu síla a délka bolestí, hospodářské poměry doby, případně také způsob života poškozeného, nikoli však majetkové nebo výdělkové poměry škůdcovy. Na těchto oprávněnost a výše bolestného nezávisí, tak jako na nich nezávisí trvání a výše kterékoli jiné pohledávky. Nepřihlížel proto odvol, soud к majetkovým a výdělkovým poměrům dovolatelovým právem a námitka dovolatelova, že bolestné, jak je stanovil odvol, soud, je na jeho skrovné majetkové a výdělkové poměry příliš vysoké, nedopadá. Že by bolestné odvol, soudem vyměřené neodpovídalo bolestem žalobkyní vytrpěným a ostatním shora uvedeným okolnostem, dovolatel netvrdí, pokud se týče, z toho hlediska bolestnému napadeným rozsudkem uloženému neodporuje. Pokud dovolatel v dovolání uvádí, že prý bolestné mu uložené není úměrné jeho vině na úrazu žalobkyně, nelze se jeho dotyčnými vývody zabývati, ježto o vině je již s konečnou právoplatností rozhodnuto rozsudkem ve sporu vydaným.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 29. května 1931 Rv II 471/30. Karel Jelínek.
Citace:
Jako okolnosti pro vyměření bolestného. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 15, s. 494-495.