Spory z domovníckeho poměru jsou spory feriálními ve smyslu § 224 číslo 7, ve znění článku II./zákona ze dne 19. ledna 1928 číslo 23 Sb. z. a nař.
Žalobkyně žalovala majitelku domu o vrácení poplatků za úklid, které si majitelka domu podle ústní dohody ponechávala.
Rozsudek, kterým bylo vyhověno žalobě, doručen byl v červenci. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala odvolání začátkem září. Odvolací soud odvolání odmítl pro opožděnost, ježto jde o věc feriální. Rekursu žalované strany proti tomuto odmítnutí nejvyšší soud nevyhověl, a to z těchto důvodů:
Stěžovatelka se marně snaží vyložiti, že jednak nejde o spor z poměru domovnického, nýbrž v podstatě o nárok z bezdůvodného obohacení, jednak že spor z domovnického poměru nelze podřaditi pod předpis § 224 č. 7 c. ř. s. v doslovu článku II./zák. ze dne 19. ledna 1928, číslo 23 Sb. z. a nař. o věcech feriálních.
Podle obsahu žaloby a přednesu žalobkyně domáhala se tato jako domovnice na žalované straně výplaty domovníckých poplatků, které prý pro ni žalovaná od nájemníků vybrala, ale pro sebe podržela. Jest zřejmé, že jde o spor z poměru domovnického, neboť kdyby tohoto nebylo bývalo, nebylo by k tomuto sporu vůbec došlo. Naproti tomu jest lhostejné, o jaký právní předpis možno žalobní nárok opříti.1
Podle § 224 č. 7 c. ř. s. jsou věci feriální také »spory ze služební, námezdní a učební smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jakéhokoliv druhu.«
že k těmto smlouvám náleží také smlouva domovnícka podle zákona ze dne 30. ledna 1920 číslo 82 Sb. z. a n., vyložil správně již rekursní soud.
Různé právní názory o tom, zda je pokládati domovníckou smlouvu za smlouvu služební či nájemní, rozhodl zmíněný zákon ve prospěch smlouvy služební. Ostatně na tom nezáleží, neboť vždy jde o smlouvu pracovní (§ 1 uv. zák.) a tudíž o spor mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a všechny takové spory jsou věci feriální. Pokud jde o zaměstnance, bylo účelem zákona urychliti řízení z důvodů soeiálně-politických ve prospěch osob, jichž výživa závisí zpravidla na odměně za služby a práce a jež jsou v hospodářské závislosti na zaměstnavateli. Dopadá tu tedy jak doslov, tak účel zákona, takže odvolací soud právem pokládal tento spor za prázdninový a odmítl odvolaní žalované pro opožděnost.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 24. 1edna 1931, čj. R I 1046/30. Jiří Štross.

1. *) Poznámka zasilatele: Tato zásada jest zřejmě přehnaná a ne zcela správná. Bude nutno vždycky alespoň žádati, aby spor měl materielně svůj důvod v poměru domovnickém a nestačí zajisté, je-li tento poměr pro žalobní důvod pouze conditio sine qua non. (Př. Domovník dopustí se nesprávnosti při výkonu domovnickém, majitel domu dá se strhnouti a ublíží mu na těle. Domovník pak žaluje o náhradu škody. Je jasno, že tento spor by feriální nebyl, třebaže domovnický poměr je i tu příčinou žaloby. Ostatně sr. slova »spory ze smlouvy«.)