Používání stenografie při soudních protokolech. O této otázce pojednáno v tomto časopise na str. 189. násl. Připomenouti dlužno, že v rakouské republice osnova, o níž tam řeč, byla již uzákoněna (zák. z 18. března 1920 č. 116 St. G. Dl.). A také už se dočítáme o tom jak se v Praksi osvědčuje. Píše o tom »Gerichtshalle« ze 27. června t. r. (č. 13—14) takto: »Bohužel dlužno konstatovati, že od té doby, co novela o úlevách soud. dovoluje stenografické sepsání protokolu, při soudních jednáních se vůbec nestenografuje. Předpisů o stenografickém jednání, jež stály tolik lámání hlavy a jsou vskutku velmi dobré, se prostě neužívá. Zapisovatelé nejsou také přátely stenografie, poněvadž přišli] na to, že si tím jen práce přidělávají. Když už se musí sedět i při ústním jednání, je přece jednodušší, vyplniti je psaním protokolu a pak mít pokoj, než při ústním jednání stenografovati a po něm teprve celý protokol sepisovati. Inu, my máme vždy dobré myšlenky, ale nechceme jich nikdy provésti«. Zůstávají tudíž předpisy o stenografickém protokolování, jako tak mnohé, jak se zdá, jen na papíře.